-
Poslední čísla ČechoAustralana
po, bře 23rd 2020
Další čísla najdete zde: ČECHOAUSTRALAN - ČÍSLA ROKU...
Články ostatní
Narodil jsem se za tajemných a podivných okolností. Nejtajemnější na tom je, že si to už nepamatuji a kdo ví, jestli je to vůbec pravda. Taky se to mohlo stát někomu úplně jinému a na mě to svedli. Jako většinu věcí v mém pohnutém životě.
Matka u mého zrodu prý byla, ale že by jí to těšilo, to zrovna ne. Otec se po této zprávě hrozně opil a ještě nevystřízlivěl. Je to nezodpovědné, protože alkohol je čím dál dražší a tvrdit, že se nemohu dívat na televizi, protože mi jí rozšlápnul žlutý slon, je psychiatrický oříšek.
Když jsem v kolébce otevřel hubu a začal řvát, ihned strýc Lomikar vycouval oknem ve třetím patře. čirou náhodou se mu nic nestalo, protože spadl na místního recidivistu Vonáska. Ten, když se v nemocnici probral prohlásil, že se nechá raději znovu zavřít, protože v kriminále je to dnes bezpečnější než na ulici.
Ve dvou letech jsem díky radostné době na prázdné kastroly obstojně zahrál Stalinovu oblíbenou Suliku. Pak nastal ten den, den školy. S bohatýrsky vyklenutou hrudí svých deseti let, jsem přestoupil její práh. Z domova jsem slýchával o Komenském a pamatoval jsem si jeho výrok „škola hrou." Toto jsem dodržoval pravidelně, když jsem za barákem hrál kuličky se senilním školníkem, zatímco ostatní šprtali. Těžce jsem zápasil se čtyřmi třídami obecné školy, až jsem nakonec podlehl. ředitel, který mi dával vysvědčení pravil: „Je dobře Ládíčku, že už se umíš podepsat i když oproti tvým spolužákům ve dvanácté třídě to není zrovna mnoho."
Jak jsem později zjistil, podpis má taky něco do sebe, hlavně na výplatní listině. Tak jsem vyšel ze školy a nastala otázka zaměstnání.
Jako dobrý odchovanec dělnické třídy, jsem chtěl být horníkem, nebo alespoò slévačem. To mi nakonec rozmluvili, protože jsem si pletl hlubinný důl s hlubokou orbou a ocel tažená mi připomínala kulaka s nakyslým mlékem. Když jsem se dostal mezi zedníky v Královském Poříčí, začal jsem chápat že sem patřím. Jakmile jsem pozdravil svého mistra místo „Dobrý den - čest práci", začal jsem být dáván za vzor. Práci ode mne tolik nežádali, protože nástěnky a desetiminutovky z Rudého práva udělaly svoje.
To že jsem po vyučení šel do práce a nevěděl co je to zednická lžíce, mi došlo až potom. Parťák, co mne posílal pro pivo nástěnka nenástěnka, mi po patnáctém lahváči řekl, že jsem blbec a výuční list mám poslat do Rudého práva. Tak jsem zatrpknul na zedničinu a začal se ohlížet po lepším uplatnění.
Protože se mé budovatelské úsilí minulo účinkem, chtěl jsem se ponořit do víru politického žití. V té době si většina našich významných osobností hověla v kriminále a tak jsem je následoval. Trošku mě zaskočili na zemědělském lágru v Sýrovicích, když mi dali do ruky motyčku a poslali jednotit řepu. Taková prkotina, jakou je rozdíl mezi plevelem a řepou mne nezajímala a tak jsem pro jistotu vykopával všechno! Po zplundrování poloviny lánu, jsem poprvé uviděl bachaře se modlit. Druhý den mi nabídli práci přiměřenou mému intelektu a dali mi krumpáč. Když jsem prokopnul vodovod, holínku a zlomil tři násady, začal si šeptat motlitby i náčelník věznice, známý ateista. Nakonec jsem byl přidělen ke kuchyni, kde se mne vyděšený kuchař snažil přesvědčit, že se brambory nevaří v pěně na holení a neškrábou žiletkou. Mé propuštění se zdálo méně ztrátové a tak se na oslavu mého odchodu vypily čtyři vodováhy a jeden Pitralon. Sám náčelník mne vyprovodil až na ulici, abych si to ještě nerozmyslel.
Co teď? Do práce jsem nespěchal a volný čas jsem trávil jako většina mých vrstevníků po hospodách a vinárnách. Pár mých opilých přátel mne přemluvilo k trampování a tak jsem s nimi ještě podnapilý jel. Místo saka jsem si vzal děravý svetr a manžestráky po dědovi. Klobouk mi půjčili a deku jsem ukradl matce z gauče. Zdálo se mi to lehké, ale nebylo! Poprvé jsem dostal vynadáno, když jsem nesundal klobouk při hraní Vlajky. Podruhé mne hodili do potoka za přešlápnutí šerifského kruhu a po třetí jsem dostal na holý zadek větví ze smrku za to, že jsem starému trampovi vykal. Myslel jsem, že se má starším vykat, ale u trampů jsou si prý všichni rovni. Při jejich podávání ruky jsem málem přišel o palec a to, že normální lidé když jdou spát se svlékají a trampové oblékají, dodnes nechápu. Trampové byli asi značně zaostalí a nešli s dobou. U nás v republice se všude začalo zavádět krásné italské oslovení Ciao (čau) a oni zarytě setrvávali na svém málo zvučném Ahoj! Co pak to není přepych, krásně a jednoduše si zařvat čau vole, než to jejich fádní Ahoj kamaráde?
Pít sice uměli lépe než já, víc vydrželi, jenom ten jejich humor jsem nechápal. Zvláště potom, když mne jeden z nich, obrovitý Moravák vynesl v Tatrovicích z hospody v zubech za límec košile. Prý to byla sázka o deset piv. Sice jsme je společně vypili, ale už toho na mě bylo dost. Vrátil jsem se do města, kde mi už nikdo nepodrápe zadek jehličím a nastalo hledání životní družky!
Ne že by se mi ženy vyhýbaly, ale v mé blízkosti jich bylo vždycky poskrovnu. Když se začaly smát, můj bezzubý a chlupatý obličej se vždycky rozzářil. Pak mi jeden přítel za dva rumy řekl, se nesmějí na mě ale mě. Zprvu mne to odradilo, ale potom jsem přišel na to, že rum má opravdu co dělat se sexem. Dívka, kterou jsem nalákal na celou láhev, se mnou byla až do rána. Při rozjásaných jitřních paprscích v okně mi dala pohlavek a řekla, že jsem manekýn. Vím, že tepláky a ruská ušanka, kterýžto oděv jsem nesvlékl po celou noc, ze mne neudělaly krasavce. Ale jinou obranu proti pohlavním chorobám jsem tenkrát neznal. I přesto jsem se oženil. Manželka, kterou jsem znal dva měsíce, už byla v osmém, protože jak mi vysvětlil její otec, láska je mimo čas a prostor. Soudkyně co nás potom rozváděla se chichotala do kapesníku a já poznal, že rozvod je vlastně legrace! Protože jsem pro každou srandu, opakoval jsem to ještě dvakrát.
Po podpisu Charty 77 už té legrace bylo méně, jelikož STB neměla smysl pro humor. Dali mi dvě možnosti, buď se vystěhovat do Rakouska a nebo odejít z Karlových Varů. Při mytí nádobí po hospodách a podobné ušlechtilé práci v Horní Blatné, jsem o tom mohl přemýšlet. Místní opilci a konfidenti se mi začali pošklebovat a tak jsem emigroval do vedlejšího okresu Sokolov, do Chodova. Vystěhování na Západ se školními znalostmi ruštiny, nepřipadalo v úvahu. Tam by mi možná ani nerozuměli. Vždyť jsem si nerozuměl ani s jedním členem STB u výslechu. Jediné, co jsem z jeho pomateného blábolu pochopil bylo, že nejsem dobrý soudruh! A hned mi bylo fajn. S takovouhle charakteristikou se dá žít i u nás! Po revoluci se toho zase moc nezměnilo. Snad jenom to, že komunisti hromadně přestali po ulicích nosit rudé prapory, ale začali sbírat vyšší funkce a majetek. Měli k tomu odjakživa volný přístup. Internacionálu si teď možná zpívají v koupelně při holení a oslovení „soudruh" si říkají jenom mezi kšeftováním. Je to asi dobře, že jsem neodešel na Západ, přestože je ze mne pořád dělník a teď i důchodce, tudíž jsem bez peněz. Možná bych se vrátil jako zbohatlík a musel si s kapitalistickými bolševiky podávat ruku. Otřesné pomyšlení! To si zase raději dál nechám lámat palec od trampů. ! AHOJ -Frank.-
Trampský humor - Veselé vyprávění.
Nové pověsti české aneb: ze školních lavic.
Naše nejstarší dějiny se jmenují vykopávky. O tom jak vypadala naše rodná hrouda před dávnými a dávnými časy, nám vypráví Kosmonautova kronika. Tehdy v dávných dobách byly lesy plné pralesů, žili tam mamuti, vlkodlaci, zubaři a jiná divná zvířata. Mamuti postupně vyhynuli a stali se z nich sloni, jenže ti neměli tak dlouhý chomout a kly. Tehdy v mladší době kamenné si začali lidé brousit kosti, aby mohli lovit zběř. Památkou na tuto dobu, je větší počet žárovkových hrobů na Moravě nalezených.
Praotec čech byl bicyklista, protože přišel o kolo roku pět set. Pak přišel Krok a měl tři dcery. Kazi dostala Kazín, Teta Tetín a Libuše Přemysla. O Kazi se také říká, že Bivoj chytil divokého kance, přinesl jej na hrad a ona si ho vzala za muže. Různé rody a kmeny se spojily v rodokmeny , čímž vznikl Sámův svár. Sámo byl vrátný a na jeho uctění se ještě dnes píše na dveře Sámo zavírá samo.
V 9. století přišli na Moravu zvěrozvěstové Cyril a Metoděj. Po nich nám zůstala cyrilice a metodika. Na českém trůně se pak střídali další Přemyslovci, jako Nezamysl, Průmysl a ostatní. Karel IV tak silně podporoval církev, až se stala nemravnou. To se mnohým nelíbilo a tak vzniklo husitství. To je spjato s postavou Jana Husa, který se narodil v Hostinci u Prachatic. Studoval na univerzitě, kde se stal dokonce kabelářem. Povoláním byl kacíř, kázal obludy a proto jej pražský arcibiskup uvrhl do klenby. Později byl Jan Hus na sněmu v Pakostnici upálen zrádným Hanzelkou.
Jeho věrným posluchačem byl Jan Žižka a když byl upálen, postavil se do čela venkovské chudiny. Vůdcem Pražanů byl kněz Jan Želivský, který konal pochod kolem radnice a v ruce držel demonstraci. Husitské bouře začínaly tak, že vyházeli z oken všechny české pány. V Táboře, hlavním městě husitů, museli lidé dávat všechny cenné předměty jako byly krávy, šaty a peníze do kádí, které stály na náměstí. Vůdcem husitů byl zkušený bojovník, protože neměl oko. Jedním z důvodů jeho vítězství bylo, že železní páni měli na sobě těžká brnění a jeho bojovníci vůbec nic! Dalším důvodem bylo, že když křižíci slyšeli Žižku zpívat, zděšeně prchali! Husité měli palcáty a sudlice a střelným zbraním se říkalo - kuš. Křižíci byli vždy na hlavu poraženi a přinuceni poprchávat. Žižka onemocněl v Přibyslavi, kde si lehl pod lípu a umřel. Jeho zástupcem se stal Prokop, který byl holý. Ale ten se pohašteřil s pány a nechal se porazit stejně, jako potom Roháč na dubě.
Pak Ladislav Pohrobek poslal do Francie poselstvo pro nevěstu, ale hned za ním poslal druhé, aby už nejezdili, že už umřel. Posledním husitským králem byl Jiřík z Poděbrad, který nastoupil na trůn v roce 1458 a nechal se pokorunovat. Potom k nám houfně přicházeli Němci, aby nás kolonizovali. Nastalo období, které je výstižně charakterizováno Františkem Smetanou jako Bramboři v čechách. Pak nastoupili na český trůn Hamburgrové. Ti byli potom také vyházeni z oken a na trůn byl dosazen Bedřich Falcký, zvaný zimní král, protože to bylo v Praze.
V té době propuklo povstání Chodců, které vedl Kozina, protože byl sladký. Proto ho popravili v Plzni blízko pivovaru, kde křičel „Hýn se ukáže!" Potom na Bílé Hoře postříleli Moraváky opřené o zeď, protože jim došla slivovice. Císař Rudolf II byl zeměmi milován a proto válčil se Švédy. Na jeho dvoře žil také Mikuláš z perníku, který objevil hvězdy a říkal jim „přece se točí." Marie Terezie pak zrušila nevolnictví a zemřela na sklonku svého života. Národní buditelé pak natolik probudili národ, že vznikla republika!
V roce 1917 začala říjnová revoluce, která byla v listopadu, protože to bylo v Rusku. V Petrohradě byly mrazy a tak Lenin střílel z Aurory. Když byl potom za to na něj spáchán atentát odstěhoval se do Moskvy proto že byl střelenej. Za první republiky u nás byla nezaměstnanost a chudí dělníci si nemohli koupit ani televizi. Policajti rozháněli demonstranty, protože měli pendrek. Baťa začal dělat boty, protože byl boháč. V Mnichově nám vzali pohraničí a nic nám neřekli! Slováci se kamarádili s Hitlerem a tak se trhli. Anglii a Francii se nelíbilo, že válka začala v Polsku. Němci z jedné strany okupovali Polsko, zatímco z druhé strany ho Sovětský svaz osvobozoval. Anglie bojovala tak, že naháněla Němcům letadla. Naši vojáci v tom lítali taky.
Hitler napadl Stalina a ten mu to vrátil u Stalingradu, kde ho obklíčil. Němcům byla zima a proto se vzdávali. Sovětští vojáci nosili dlouhé kabáty, protože byly teplý.
Spojenci udělali invazi a pak se vylodili ve Francii. Hitler se v Berlíně zasebevraždil, protože neuměl rusky. V Praze začalo povstání českého lidu a Rusové jim na to přišli. Američané přišli ze západu a proto osvobodili Západní čechy. Ruským vojákům v Praze se říkalo Vlasovci, protože se dlouho nestříhali. V roce 1948 začali lidé chodit do ulic, přestali pracovat a tak vznikly Lidové milice. Na náměstí nás potom chránili před špiony. Gottwald popravoval faráře a vojáky, aby nešli na Západ. Potom Gottwald přijel ze Stalinova pohřbu a protože mu bylo smutno, umřel taky. V roce 1968 nás přepadli Sovětští vojáci, aby nás zase osvobodili. Husák se nechal sám jednomyslně zvolit prezidentem, aby mohl jezdit zadarmo do Moskvy za kamarádem Brežněvem. S Gorbačovem už nekamarádil a tak u nás začala revoluce. Havel začal kamarádit s Američany a proto nás už nikdo neosvobozuje!
Dovětek: Děti to neměli v hodinách dějepisu lehké. Neustále jsme svoje i cizí dějiny přepisovali, podle toho, co se nám v tu chvíli hodilo. Jinak se mluvilo doma a jinak ve škole. Nejen u nás, ale i v bývalé NDR dostaly děti před lety ve škole za úkol slohovou práci na téma : Sovětský svaz náš vzor. Jeden chlapec napsal doslovně - „Sovětští lidé jsou naši největší přátelé. Protože nám vrátili do Drážďanské galerie obrazy a sochy, které nám před tím Rusáci ukradli.
Malý příběh z Velké Moravy 1./
Při svých toulkách po Moravě jsem spal v lesích a občas na boudách kamarádů. V jedné boudě na Vysočině v Nedvědicích, jsem pořád nemohl usnout. Podivný šumot, prskání a pištění, mne neustále budil ze spánku. Ráno jem zjistil, že tam se mnou bydlí myší rodinka. Pak jsem přišel na to, co je tak rozčílilo. Nevědomky jsem postavil blízko jejich skrýše ve starém prádelníku svůj batoh a museli jej obcházet. To se jim nelíbilo a znechuceně nadávali v jejich řeči.
Museli mít silný žaludek, protože rozkousali i nedělní Blesk, co jsem měl sebou. Nikde nebyla žádná pastička a tak jsem jim kolem potrhaných inzerátů nasypal šumák. Další noc byla přímo hororová. Kolem půlnoci bylo slyšet kýchání, prdění a občas i hlasité říhnutí. Prostě hrozný rámus. S hrůzou jsem očekával další noc a ejhle - myši zmizely. Obyčejný šumák je přece jenom mocná zbraò! A proto, když chceš někoho nakrknout, dej mu správnou porci šumáku a je klid. Má větší sílu než nedělní Blesk!
Příběh 2./
V lese poblíž Sněžného, jsem tak dlouho fackoval komáry, až jsem usnul. Mám divný zvyk ze spaní mlaskat a tak zvěř všeho druhu, zvláště ženského pohlaví, se začala pomalu shromažďovat kolem mého prostého lože. Mylně tušila sexuální radovánky. Statný muflon, vůdce stáda, se s nelibostí díval na to, jak se mu díky mě , tenčí jeho harém. Proto začal vydávat zvuky ve stylu vojenské polnice. To mne probudilo.
Když jsem se rozhlédl kolem sebe a viděl v matném šeru houf podivné zvířecí havěti která se mne hlasitě mlaskajíc snažila napodobovat, dostal jsem třesavku. Laně, co byly nejblíže, se začaly třást taky. Zřejmě to považovaly za erotický tanec. Muflon se zlověstně přibližoval a já ve zmatku na něho rozsvítil baterku. Ten sádelník sebou mrsknul a začal zděšeně prchat jako mladík. Ostatní zvířena ho v nastalém zmatku následovala.
Je to zvláštní, jak jsou paroháči stydliví, když si na ně někdo posvítí. Asi nemají rádi publicitu.
Kamarád Komín z Prahy a brněnský intim-sprej.
Po skončení potlachu na Veveří na kraji Brna, jsme si s několika kamarády na rozloučenou sedli do zahradní restaurace na brněnské přehradě. Pivo dalo pivo a jeden z mladých kamarádů, Martin, z ničeho nic vytáhl intim-sprej a trochu se postříkal. Pražák s přezdívkou Komín zavětřil a ztuhnul. čekal jsem co se bude dít. Jak znám Komína, traduje se o něm, že ho naposledy myla porodní bába a voní mu jenom rum. Jinou vůni neuznává a s hygienou nechce mít nic společného. Pomalu povstal, slušně požádal o zapůjčení zmíněné věci, pak uchopil sprej a velikým rozmachem ho mrštil přes celou zahradní restauraci. Snad se v něm probudila vzpomínka na vojnu, protože jinak by to byl skvělý hod granátem na dálku. Všichni rázem znehybněli, jenom vousatý Komín se v klidu zase posadil a napil piva. Bylo mi do smíchu, když jsem viděl vyděšené tváře mladých Bròáků. Asi vůbec nechápali co se děje. Komín jim vlastně tímto gestem chtěl říct , že šminky, voòavky a podobné civilizační nesmysly na vandr nepatří, to si mají nechat na doma. Než aby složitě někoho poučoval, raději s tím mrsknul a byl klid! Pak že Pražáci jsou zhýčkaní trampové!
(Polemický dopis na provolání o národu Krušnohorců od J.A.Náhlovského. Jedná se o příchod osady Krušnohorců na naše území. ..)
Vážení přátelé,O tom že Krušnohorci byli sexuálně mimořádně aktivní, nebylo dosud doceněno. A také jeme trochu pozapomněli na motivační podněty (nebyla ještě Viágra ale tu vynalezl později Jára da Cimrman, který byl vzdáleně spřízněn se starým Krušinou.)
Teď trochu o sexu: Za vlahých letních večerů Krušnohorští muži zapalovali vatry petrolejem a loučemi. U nich se pak shromažďovali a protože ještě neexistovala televize se svými sexy programy, předstupovali ztepilí bardi, aby vypravovali své erotické báchorky. Eroticky laděné příběhy o sexuálních hrdinstvích mužům dodávaly kuráž a proto je ženy na takováto shromáždění rády pouštěly, očekávajíce rozechvěny jejich příchodu za kuropění. Většinou ale jejich naděje nebyly vyslyšeny a notně zklamány nechápaly, že po požití přehršle pint piva muži spíše čůrají než konají.
Příběhů se zachovalo nemnoho. ( Zachovaly se však jen v ústním podání, neboť psát uměli jen ti, co slova vysekávali do kamene a do šutru se těžko píše o sexuálních rozkoších. než vypodobníte písmem svlečení jedné panímandy, můžete být ve věku, který má blízko k impotenci.) Zde je jeden z příběhů, který byl svého času hitem u všech ohòů a protože by byl ve staročeštině dnešnímu posluchači nesrozumitelný, je přeložen do dnešního jazyka a transponován do dnešní doby. (Zlí jazykové tvrdí, že byl slavný jenom proto, že ho vyprávěl Krušinův prapravnuk Frank.)
Úchylná pohádka.
Dva chudí princové, princ Varle a princ Žalud, se vydali do světa hledat plešatou princeznu Lesbičku. Na křižovatce u Sokolova (dříve Falknova) potkali kouzelného dědečka Výtoka a protože byl už značně sexuálně vyhladovělý, dali mu své poslední číslo Playboye. Za to dostali odměnou dva kouzelné dárky: Stolečku lízej a Beránku cumlej. Když sexuálně posvačili, dopadli a vykleštili draka Jebáka a tím vysvobodili princeznu Lesbičku. Potom se rozdělili, jeden si vzal půlku Teplého království a druhý zvrhlou princeznu. Ta za pět měsíců porodila pět roztomilých draků (každý měsíc jednoho) a princ Žalud je pustil po větru.
Král PenisII , který uspořádal na počest osvobození své dcery sexuální olympiádu, byl už notně unaven. Sejmul proto z hlavy modře puntíkovaný prezervativ a předal ho, coby odznak královské moci mladým princům.
A tak žili všichni - princ Varle s panošem Homoušem, princ Žalud s princeznou Lesbičkou, dědeček Výtok s bábou Vagínou i král Penis II s královnou Dorotou, za střídavých sexy výbojů až do smrti.
Historické pojednání o objevení Krušných hor.
Někteří pseudovědci tvrdí, že Praotec Krušina putoval do Krušných hor přes Pražskou kotlinu. To je ten největší a zásadní omyl, na který pak navazují i omyly další. Krušina se svými kamarády při zdolávání Velkého vandru a jdouc od Jadranu, musel nutně přes Plzeò a tady poprvé ochutnal zdejšího pivního moku. Ten mu tak zašmakoval, že se jím posléze vybavil i na další cestu a stále se jím dokrmoval. Je pravdou, že vystoupil až na horu Klínovec, aby zde jak bylo později tradicí, pronesl přípitek. (Jak tam vylezl je dodnes záhadou asi ho tam vytlačili). Tam potom, díky pokročilému alkoholismu spojenému s útrapami cesty a nedostatkem sexu nazval tyto hory Krušnými. Než ho v těchto místech trefil šlak nezvolal „ Kristova noho...!" ale „Bože dej...!" a proto se potom zdejší okolí začalo nazývat Boží Dar. (Co tehdy od Boha chtěl, to už se zaboha dneska nikdo nedozví.)
Praotec Krušina musel cestou sem posbírat i nějaké moravské příbuzné a nebo potkat brněnské borce, protože v blízkosti dnešních Karlových Var několikrát upadl do horké vody a protože to nečekal, přičítal horké vřídlo svému delíriu, když prohlásil ..."su fet ty." V moravském folkovém žargonu to značí „ ty, já už nemohu, protože mě výrazně dostal alkohol ". Jeho parťáci, neznalí cizích jazyků, se podle toho (mylně) domnívali, že je to nějaké mužné slovo a také už byli silně nahluchlí z randálu zdejších pramenů a proto zkomolili jeho výrok „Su fet ty" na Sudety. To že prý později spadl ve Varech do horkých pramenů i ulovený jelen Karla IV se dá těžko historicky dokázat stejně tak, jako horkou vodou a snad i Becherovkou spařený Krušina.
Sudety už jsou dnes zase hanlivým výrazem, protože někdo bonznul nejasný a opilecký původ jejich jména, ( u nás se přece všechno vykecá) a pokorně jsme všechno svedli na Praotce Krušinu, když jsme zdejší oblast pak nazvali po něm - Krušné hory.
(Pamatuji si podobnou blbost ze školy v padesátých letech, kdy jsme se museli učit říkanku ..."dříve tohle byly hory Krušné a dneska už né...." )
Jak poznáte, že jste přebrali ???
1. Když si všimnete, že Vám z poklopce kouká kus kravaty.
2. Když někdo použije váš zdřevěnělý jazyk jako vhodný pivní tácek.
3. Když se snažíte dát francouzáka slečně z plakátu na stěně u WC.
4. Když si všimnete, že na křišťálovém lustru visí vaše slipy.
5. Když si musíte kleknout na všechny čtyři, aby vám náhodou neujely nohy.
6. Když si efektně zapálíte jedním pohybem cigaretu a přitom vám chytne pečlivě střižený knírek.
7. Když si sundáte botu a použijete ji na půlnoční přípitek.
8. Když se pokusíte zabít kohouta, co vás probudil, a pak zjistíte, že jste kokrhal sám.
9. Když si patnáctiletou whisky se sodou zředíte dvěma doušky z akvária.
10. Když všem řeknete, že už musíte domů, a přitom se mejdan koná u vás.
11. Když požádáte hostitele o další led a suverénně si ho strčíte do kapsy u kalhot.
12. Když do levé ruky vezmete plátek chleba a máslem si elegantně namažete hodinky.
13. Když si vyndáte pečlivě složený kapesník a pak se vysmrkáte do rukávu.
14. Když svůj nejlepší vtip dáte k lepšímu přesně ve chvíli, kdy se za posledním z hostů zavřou dveře.
15. Když si uvědomíte, že jste pod tím stolem už úplně sami....
Hodina Duchů.
Trampský duch Vořežprut se po nedělní noci vynořil z přítmí boudy a hlasitě mlaskajíc, si pochutnával na opuštěném leču. Po třetím soustu si začal nahlas brumlat: „Přece to nenechám myším, nebo tomu pitomýmu duchovi Prďousovi , ten je schopnej dojíždět i vajgly z borůvčího listí. Ti trampové jsou taky čím dál chudší a nebo na nás na svoje duchy už zapomněli."
Najednou se z vychladlého ohniště před boudou vynořil černý obláček a z něj se vysoukal duch Prďous. „Co tu fòukáš ty nedožero, buď rád alespoò za to lečo a dej mi taky vzorek. Ty jsi měl dělat ducha ve Varech v Puppu a ne u trampů. Můj bratranec Voškrda se po jedné recepci ruské mafie tak napral, že nemohl ráno vyletět komínem a dneska sedí na Borech . Spletli si ho s recidivistou Gejzou Koženým a dali mu dva roky." Vořežprut se začal šklebit: „ Ta tvoje rodina je celá òáká švihlá, pokud vím, tak tvůj děda strašil za totality na Ruzyòským letišti, až ho nakonec unesli omylem do Mnichova. Tvoje bába se pokoušela strašit děti před zvláštní školou, ty si z ní uplácali sněhuláka a teď z toho má kloubový revma. Tvůj táta přežil všechny režimy a dodnes straší na Kavčích horách jako redaktor zábavy a tvá matka pohanila svou duchovní čest a vstoupila do KSčM."
„ Už jsi se vykecal ty trampskej hlodavče? Dej sem to lečo a uklidni se. To jsi ale neřek, že tvůj brácha Kostohryz má domácí vězení. Je zavřenej v láhvi od rumu za to, že v Sokolově strašil před chemičkou jako bezhlavý rytíř. Po paží měl hlavu a na ní nasadil plynovou masku. To byl určitě tvůj nápad a kdybys nepocházel ze slavného rodu samotného Boha Pajdy, asi bych tě hodil do potoka. Copak se to dělá, takhle jukat lidi, sami nevědí kde jim hlava stojí. Ale přece se nebudeme pořád hádat. Nezbyl tady někde alespoò hlt piva? Jak tě znám, tak máš určitě nějaký zašitý. "
Vořežprut pak přinesl skoro plné lahváče, sedli si na kládu a poslouchali lesní ticho. To byl zase balzám na nervy. Ale co to, najednou ucítili závan větru a poznali, že tu nejsou sami. To jim připomnělo, že k duchům lesů a ohně patří také duch řek a potoků Bublák. Zatímco oba slastně oddychovali Bublák se vyškrábal na břeh potoka a zatleskal svými zelenými dlaněmi.
„Ahoj pardi, co to bylo před chvílí za rámus, snad jste se nehádali?"
„ Ale, Vořežprut si zase myslel, že je na schůzi ekologického hnutí . Jednou se jim mastòákům co si hrajou na zachránce přírody, pokusil vysvětlit jak vypadá zdravý strom a oni na něj chtěli zavolat psychiatra. Zdravé stromy prý už nerostou."
Bublák se zašklebil, oklepal se jako pitbull u vietnamské tržnice a natáhl ruku po lahváči.
„ To by jste kluci duchatý nevěřili jak v tý vodě vyprahne. Je to hrozný, ale pít se ta voda dávno nedá. Nedávno jsem dělal velkej vandr přes Karlovy Vary a omylem se napil vody z Ohře. To byste zírali, co to se mnou udělalo. Vypadaly mi vlasy, rozpadly kalhoty a přišel jsem o potenci. Ještě že trampové vodu nepijou, jinak by už dávno vymřeli."
„Máš pravdu Vodní příšero," odpověděl Prďous. „Trampové jen tak nevyhynou, mají tuhý kořínek a také mají nás. Své dobré duchy." Odmlčel se a foukl do tmavého ohniště které se zase rozhořelo.
Pak si všichni stoupli vedle sebe a začali potichu zpívat: „Vše tone v snách a život kolem ztich..." Frank.
Můj první vandr.
Vždycky jsem se snažil napodobovat drsné muže, co se myjí Solvinou a holí let lampou a proto jsem zatoužil být jedním z nich. V lůně přírody, při šumění stromů a praskotu ohně, určitě takové přátele najdu. Budeme si lámat palce, zpívat teskné písně a pomlouvat ženský. Sehnal jsem v bazaru obnošené vojenské kvádro, nazul holínky, sbalil kostkovanou deku a špinavé prostěradlo a vyrazil na nádraží. U bufetu se kymáceli dva divoce vyhlížející zálesáci. Přistoupil jsem blíž a pozdravil: „čau volové!"
Ten menší si mě změřil kalným zrakem a ten větší mi podrazil nohu. „Neříká se čau volové, ale Ahoj volové." A tak začalo mé velké dobrodružství. Moje první seznámení s přírodou začalo už ve vlaku, když jsem dostal napít Borovičky. Průvodčí, podle vyjádření mých nových přátel, si nás určitě s někým popletl, když na nás chtěl jízdenky. Stejně už jsme vystupovali, takže měl smůlu.
„Trampování zvládnou jenom silní jedinci." To prohlásili mí druhové a tak jsme se šli posilnit do hospody za nádražím. Do této vesnice došla trampská kultura jen v podobě písničky „Rovnou, tady rovnou ", ale mí kamarádi stejně nic jiného neznali a tak se to zpívalo pořád dokola. Tyhle hudební orgie dirigoval jakýsi místní Krakonoš z kouta u stolu. Pravidelně každých dvacet minut se probudil, bouchnul pěstí do stolu a zařval: „Rovnou!" A začalo to znova. Jeden z mých přátel tohle tempo nevydržel a svalil se v křečích vedle pípy. Druhý zatím na pánském záchodě (tak se tam říkalo větší latrině) objímal jakousi zdejší krasavici. Moc mu to nešlo, protože měla pas jako vrátný z pivovaru a funěla jako parník. Po krátké době jsem ho našel ležet u dveří do sklepa. Inu láska unaví i hrdiny. Místní domorodí občané mi pomohli vynést oba padavky na vzduch a já konečně vykročil do volné přírody. Protože vidět les jenom okénkem pánské záchodku se mi zdálo trochu málo, tak jsem vyrazil - Rovnou jo tady rovnou!
Sexuální revoluce.
V poslední době jsme neustále zaplavováni sexem. Televize, kino, časopisy a v nejlepším případě porno kazety, z nás dělají sexuální roboty. Není to dávno, co jsem viděl tele - novelu s krimi zápletkou.
Manžel ráno vstává, protahuje se a jeho žena (samozřejmě nahá), ho vyprovází ke dveřím. Ve své kanceláři místo pozdravu svlékne sekretářku, když vtom zazvoní telefon. Nějaký úchylný a chudý puritán se ho pokouší vydírat. Nechá rozhicovanou sekretářku bez omluvy a bez podprsenky a chvátá na policii. Tam se setká se sexy komisařkou (zatím ještě oblečenou) a vyjeví jí svoje trable. Ta pochopí jeho pornograficky rozervanou chlapeckou duši a proto ho pozve do svého skromného bytečku; 4+1 s mramorovým krbem zlatou vanou a skromnou zahradou na balkoně. Jakoby mimochodem se spolu vyspí a kamera snímá detaily jako při Davis Cupu.
Nakonec je pomýlený vyděrač vypátrán a vše dobře končí. Manžel u své dobrosrdečné ženy, sekretářka se zamiluje do chudého prodavače pizzy, ze kterého se pak vyklube utajený milionář a komisařka se vrátí do práce.
Podle celkového vyznění filmu, kdyby byl dotažen do konce, by správně všichni měli skončit v jedné posteli. Ale režisér neměl asi tak velkou postel a nebo toho už měl dost.
Ostatně já taky!
Jak k tomu vlastně přijdu (a to nemluvím jen za sebe), dám si svých pár piv a jdu domů. Žena po shlédnutí takové roztoužené slátaniny dostane podivné chutě. Já to za prvé neviděl ( a ani nechci) a za druhé, starší mužský po více pivech chce akorát čůrat a spát. Sexuálně zpitomělá manželka začne hrozit rozvodem. A je tu dilema: Pivo nebo sex!
Jako dobrý čech volám: „ Vzhůru do boje proti nadměrné propagaci sexu!"
Jak se ze mne stal hudební génius.
Jalo dítko jiskrného oka, jsem měl i zvonivý hlas. O přestávkách ve škole jsem si prozpěvoval tak vroucně a s citem,že se náš třídní za dveřmi sborovny mylně domníval, že pod okny drnčí tramvaj. Byl totiž původem z Brna a tak slyšel šalinu všude. Bylo to ostatně směšné, kolem naší zvláštní školy Jana Amose Cvakštejna jezdili v zimě pouze zřízenci v bílých pláštích na bernardýnech. Když už jsem rozeznal houkačku na přejezdu od prskání domovníkovic kocoura Vincence, poznal veškerý personál, že mám ideální hudební sluch a patří mi vyšší vzdělání. Od věčně umazaného syna našeho správce, jsem v jeho doupěti ve sklepě vyslechl, že vzdělání bez protekce nebo trapných úplatků nedosáhnu.
Jakoby s nenápadnou hrdostí jsem ledabyle prohlásil, že můj strýc je ředitelem Lunaparku a mám doma vycpané morče, které jsem schopen obětovat na oltář svého budoucího vzdělání. Stržil jsem však pouze výsměch a facku od lítacích dveří. Na školu hudebního zaměření jsem se přece jenom dostal bez protekce nebo ubohých úplatků. Když ale později moje zvrhlá sestra otěhotněla s tamějším ředitelem, s hrůzou jsem zjistil, že to tak zadarmo přece jen nebylo. Ale touha po vědění přináší oběti.
Dlouho jsem věřil svému opilému otčímovi, že basový klíč je vězeòský šperhák, přesto jsem měl viditelný úspěch. Nervy učitelů praskaly pod náporem mého talentu. Přesto, že jsem několikrát propadl, chodil bych tam stále, ale v pořadí již čtvrtý ředitel se začal bát, že on jako jeho předchůdci odejde dřív než já a začal přede mnou prchat.
Tak jsem šel rozdávat umění mezi obecný lid.Na všech pódiích se mi dostávalo takových ovací, že mi fandové plácali samým nadšením i na obličej. S napuchlou hubou jsem se stále řidčeji mohl objevovat na veřejnosti. Přestal jsem nepřestal věřit ve své hudební schopnosti, v čemž mě utvrdil dopis od jedné ctitelky, který zněl:
„ Drahý Mistře!
Ráda poslouchám vaše skladby. Jsou sluchově vytříbené i přesto, že vaše imprese dosahuje v některých případech až kolosální degenerace objektivního abstinenta a je komponovaná s legální ignorací, která kulminuje v gradaci sobě vlastní a tím balancuje nad propastí živočišné objektivity. S klasickým pozdravem Ó Jé - vaše upřímná ctitelka N."
Jediné co jsem z toho pochopil je, že jsem asi opravdu génius.
Mé sexuální začátky.
Můj sexuální život začal velice brzy. V sedmi letech jsem začal sbírat hambaté obrázky a křídou malovat po zdech kosočtverce. V devíti jsem plácnul spolužačku po sukýnce a ta mi řekla, že jsem úchylák. Nevěděl jsem co to je, ale byl jsem na to hrdý. Mému bratru, potom co omylem spolknul budíka říkali Digi a taky mu to nevadilo. Jenom když se rozčílil začal tlumeně zvonit.
Puberta se mnou švihala a já lezl za děvčaty na záchod, nebo nakukoval klíčovou dírkou. Ještě dnes mě bolí pravé oko od průvanu a plivnuté žvýkačky spolužačky Markové. Na radu svého zvonícího bratra jsem sehnal vypasované kalhoty a vyrazil do ulic okouzlovat ženy. Nejprve mi nikdo nevěnoval pozornost, až po chvíli se začala děvčata otáčet a usmívat. Byl jsem středem ženského zájmu a to mi lichotilo. Když se na mě začal šklebit i místní opilec Jeremiáš, došlo mi, že není něco v pořádku.
Sklonil jsem hlavu a zjistil, že mám rozepnutý poklopec a z něho čouhá kus košile. Vypadal jsem jako erotická vlajková loď. V prvním průjezdu jsem se upravil a šel pomalu domů.
Po nějakém čase jsem se vzchopil, vzal křídu a šel znovu malovat kosočtverce!
Pohostinnost.
český národ slyne pohostinností ve veliké míře. Ta se u nás traduje už od nepaměti. Již ve starých kronikách je zevrubně popisován obřad vítání cizinců chlebem a solí. Ale málokdo zná podrobnosti. To se nejprve levou rukou dotyčnému cizinci vrazil chleba do pusy a pravou rukou se mu vmetla do vytřeštěných očí sůl. To vše proto, aby neviděl jak bude probodnut a řevem neplašil zvěř nebo sousedy při žvýkání mamuta.
Dnes už jsme trochu kulturnější. Když přijdu ke kamarádovi na návštěvu, baví se semnou mezi dveřmi, v nejlepším případě na chodbě, abych mu nenašlapal a nedej Bůh nechtěl kafe.
Moraváci jsou koumáci, napřed vás opijí v hospodě poblíž svého bydliště, takže potom v mátožném stavu nevidíte, jestli mají doma uklizeno a ráno ten nepořádek svedou na vás.
Pražáci to zase berou hákem. Když se po pár pivech spletou, omylem vás pozvou a vy to vezmete vážně a dostavíte se, nikdo vám neotevře. Později se vám omluví že se zdrželi v práci. (Jako by snad někdy pracovali).
Někteří Bròáci si zase pár dní před vaším příjezdem vybílí ledničku a pak čekají co nakoupíte. Když pak nepřijedete, tiše umírají, hlavně žízní.
Slyšel jsem zvěsti o Moravácích, že prý pijí ponejvíce víno. Většinou to ale není pravda. Jeden kamarád přímo z vinařského kraje, když mu zaplatíte kolem 10 piv zapomene na svůj neustále vychvalovaný sklípek kam vás nikdy nepozve a začne klít jako rodilý Pražák.
Bratislaváci jsou prý také velmi pohostinní, jenom nevím jaký je rozdíl mezi „kefou" a „kafem". Snad nabízejí obojí najednou.
Ostatně, zvu vás na kafe do Západních čech!
Jak jsem zachránil město Chodov.
V mé oblíbené hospůdce „Na Skleníku" už to hučelo jako v úle. Zdálky bylo slyšet svištění facek a bzukot létajících půllitrů. Vzpomněl jsem si, že jsem od vrchního dostal posledně dřív facku než pivo a tak jsem otevřel dveře a začal dovnitř pomalu couvat. Už jsem tam měl zadek a jedno ucho, na které jsem uslyšel: „ Hele, tady někdo utíká bez placení." A už jsem ji měl zas!
Pak mě odnesli ke stolu, dali pivo a něco brumlali. Chladil jsem zlomený zub a žáhu a dal si ještě jedno. číšník obcházel mezi stoly a trousil nějaké divné poznámky. Hospoda začala pomalu utichat. bylo mi to divné a tak jsem se optal co se děje.
„Ty to ještě nevíš, Margitě se dneska narodil kluk a teď se každej bojí aby to nesvedla na něj."
Jenom u okna pořád ještě ječel opilý harmonikář, ale proto že byl silně nahluchlý nevěděl, že je taky tatínek. Jestli toho chudáčka Margitu natahoval jako tu svou harmoniku a přitom jí ječel do ucha oplzlé písničky, musel to být pro ni sexuálně otřesný zážitek.
Začal jsem dumat (a nebyl jsem sám), jak z toho ven. Co kdybych řekl, že jsem impotent? No, to je dneska skoro každej a přece se roděj děti!
Co když řeknu, že jsem jí neznal? Tak řeknou, že jsem slepej a ještě blbej!
A co když řeknu, že je to moje? Zachráním polovinu města před rozvodem, chlapi mi samým štěstím zaplatí nějaké pivo a budu hrdina!
Tak jsem zařval do mrtvolného ticha: „ Hurá, narodil se mi kluk, ať žije Margita, moje nevěsta!"
Celá hospoda se rozeřvala po mě. Každý mi blahopřál a všichni poroučeli pivo a kořalku. Ani jsem si nestačil se všemi přiťukávat. Ještě půl roku potom mi říkali, že jsem blbec, ale zaplatili pivo.
Margita má jako vždy pravdu, když říká, že kluk je celý po mě.
Taky kouká jako blbec!
Cizinec.
Do městečka Knock Town přijel cizinec. Vlastně nepřijel ale vletěl. Projel takovou rychlostí pod okny výměnkářky O´Donyelové, že si stačila všimnout jen širokého sombrera a úzkého knírku, než ji vypadlo z ruky laso, kterým proháněla po světnici papouška, anžto měl vzteklinu. Kůò cizince, aniž by předem něco naznačil, prudce zabrzdil před saloonem, takže mu vyjevený cizinec přeletěl přes hlavu. Rozhodil lítací dveře a s temným žuchnutím zůstal ležet před nálevním pultem.
Barman s kamennou tváří ledabylým pohybem ruky podal cizinci ještě ležícímu sklenici řezané whisky. Ten se napil a teprve teď padl do mdlob, patrně následkem bolestivého pádu. Celý saloon přestal dýchat i míšenec Cunka se přestal rýpat v nose hlavní pistole a nastalo nezvyklé ticho. To však nevydržel kovboj zvaný šilhavý Mac a drze prohlásil: „ Vy blbe, mezi muže se neskáče jako do rybníka, ale chodí po dvou!"
Cizinec se rázem probral a vyskočil na obě nohy, čímž chtěl dokázat, že chodit umí. „Kdo to řekl?" Procedil mezi zuby a sevřel rty i prázdné pouzdro od pistole, kterou při své akrobacii ztratil. Šilhavý Mac, který šilhal jen když plakal a to tak zuřivě, že mu slzy tekly po zádech, s ďábelským úsměvem zašeptal. „Já ty diblíku."
Cizinec ho ani nenechal došklebit, vymrštil své chlupaté pěsti a nedbaje všech přírodních zákonů, snažil se svými údery udržet Maca metr nad zemí. Po několika minutách nechal své pěsti klesnout k bokům a ubohého šilhavce k zemi. Pak se otočil ke zpitomělým opilcům a uklonil se řka: „Promiòte gentlemani, že jsem zapomněl pozdravit jak je v naší křesťanské rodině zvykem - How do you do."
Všichni vstávali od svých stolků a snažili se zdvořilého cizince napodobit v uklánění s takovým zápalem, že bylo slyšet lámání kostí. Nejvíc to odnesl míšenec Cunka, který si při tomto zdvořilostním projevu zapomněl vyndat z nosu hlaveò pistole, takže mu už čouhala z nosu jenom pažba.
Dotoho se rozletěly dveře a vešel místní sheriff. Po shlédnutí těchto výjevů si napřed myslel, že je v nedělní škole a otřásl se děsem. „Kdo jste cizinče", otázal se tak mohutným hlasem, až se na stole naježily karty a začaly se samy míchat.
„ Jsem princ Bajaja a hledám zlého draka."
„To by jste to musel dokázat cizinče!"
Ten se ale dal do smíchu: „Což jste sheriffe nepoznal že žertuji?"
„Hloupé žerty, tak kdo vlastně jste?"
„Kdo jsem, na tom tak nezáleží, ale hledám svého otce, který se dal do služeb zločinu a v náhlém záchvatu úplavice uprchnul z domova."
„ Jak se jmenoval " otázal se sheriff. „Já se podívám do vězení a na hřbitov."
„říkali mu Johny Tasemnice" pravil cizinec smutně V tom zazněl od barového pultu táhlý výkřik a dunivý zvuk. Sheriff se prudce otočil řka: „Sakra, tak se mi zdá, že náš nálevník má podobné jméno."
Ale cizinec již nečekal a klečel u omdlelého barmana. „Zločinný tatíčku ", zaúpěl, v rozrušení do sebe obrátil celou láhev řezané whisky a svalil se vedle otce.
„ Šťastné to shledání " poznamenal sheriff. Pak vytrhnul z pouzdra pistoli a jednou ranou zastřelil míšence Cunku kterému již nebylo pomoci a zamáčkl sobě slzu. Jako na povel začali všichni plakat, až na Šilhavého Maca, který se ještě neprobral a tak mu zůstala suchá záda.
Teď byl cizinec konečně u cíle své cesty.
Perníková chaloupka.
Stručný děj podle legendy:
Mařenka s Jeníčkem zabloudili v lese. Byla tma a Jeníček vylezl na strom ze kterého uviděl světýlko.Vydali se tím směrem a našli perníkovou chaloupku. Z hladu uzmuli něco perníčku a zlá Jedubaba je zavřela do chlíva. Dobře je nakrmila a pak měli přijít do pece. Jeníček dělal pitomce a chtěl od baby názornou instruktáž. Po předvedení houknul bábu do pece sám. Takže vítězí dobro nad zlem a vše dobře končí.
Jenže, co když to není pravda a bylo to jinak, třeba takhle?
-----------------------------------
Mařenka s Jeníčkem už dávno nebyli děti. Mařence říkali na diskárnách Mary a Jeníček zvaný Hans už mělo pověst recidivisty, protože zapomínal platit na své tři děti. Byl často zván ke vdaným ženám pro svou předčasnou pohlavní zralost. Jakmile vyšel na koupaliště v plavkách, byla hned každá nešťastně vdaná a nabídky se jen hrnuly. Hans pocházel z dělnické a přesto zajímavě rozvrácené rodiny. Měl totiž jednu matku a tři otce. Ti když se občas sešli u nich v kuchyni, samou radostí že se vidí začali slopat rum a ihned zakládali novou stranu.
Matku vyloučili jako erotomanku a pak se porvali o místo šéfa. Nakonec spokojeně usnuli na podlaze u dveří a jen z pokoje byly slyšet matčiny drsné kletby.
Mary měla jenom dva rodiče, ale zase tolik sourozenců, že když jeden spadl pod vlak, nikdo to ani nezaregistroval. Oba naši hrdinové se potkali náhodně v restauraci, kde Mary Hansovi odmítla zaplatit pivo. Podíval se na ni kalným zrakem opilce a protože na odpor, ihned se do ní zamiloval. Chtěli být nerušeni, ale kam jít? Hans měl doma zase schůzi výboru nějaké strany a Mary odmítli vpustit domů, protože ji nepoznali. Tak přišli na nápad udělat nějakou chatu a v klidu se najíst a vyspat. Vyjeli stopem mimo město a Hans vylezl na kontajner při kraji silnice. Když uviděl světýlko vyrazili. Došli k chalupě pomalované lidovými motivy a pokoušeli se tam nějak dostat, nebo ukrást slepici. Městské dítě Hans ale šlápnul na hrábě a Mary o něho zakopla a narazila si koleno.
Probrali se svázaní ve sklepě. Když otevřeli oči, spatřili nad sebou stát statnou zemědělskou pracovnici. Žádnou Ježibabu, ale manželku starosty Anežku Chromajzlovou. Ta se napřed snažila oba delikventy přesvědčit, aby zanechali zahálčivého života a šli pomoci jejich statku při nakládání siláže. Když souhlasili, byli zproštěni pout a dostali vydatnou snídani. Pak dostali vidle a následovali Anežku na druhý konec statku. Došli k silážní jámě a protože bylo ještě brzo a nikdo nepřišel, měli začít sami.Ale ouha, nastal problém, jak zabodnout vidle do siláže. Rolnice Anežka začala s instruktáží. Zvedla vidle do výše prsou, rozběhla se a zakopla. Vidle letěly na jednu stranu a selka na druhou. Takže v silážní jámě místo vidlí byla zabodnutá Anežka. Mary a Hans uronili slzu, otočili se a smutně odcházeli do bahna velkoměsta. Ještě dlouho potom se při jakékoli nepatrné zmínce o práci otřásli hrůzou.
Z toho plyne poučení: Nikdy se nevytahuj s prací, někdo tě vezme za slovo a už se z ní nevyhrabeš!
Inzerát.
Jako správný občan, který se zajímá o dění kolem sebe, si občas půjčím od někoho noviny. Ne že bych na ně neměl, jako důchodce dnes u nás patřím mezi zazobance, sice s malým ale stálým příjmem 5.000 Kč. Ale na co plýtvat penězi na informace o fotbale a sexu a stále číst jen o krádežích a krvi. Vím, namítnete, že v novinách není jen sport a barvitě popisované přepady pošt a důchodců, ale i reklamy a hlavně inzeráty. Máte pravdu, je tu taky počteníčko pro mou smyslnou duši, prodírat se rubrikou seznámení.
Viz příklad: „ Atraktivní žena středního věku přiměřené postavy (197 cm) hledá nekuřáka sportovního typu, VŠ, SŠ, abstinenta s vlastním bytem, se zájmem o kulturu, vyšší postavy i konta, se znalostí vaření, prostě charakterního muže zn: Praha."
Tak to mě vyděsilo! Takovejhle chlap přece nemůže existovat snad ani v Praze! Autorka tohoto inzerátu se zřejmě ve svém určitě pokročilém věku ještě nezbavila puberty. Jestli se naivně domnívá, že se po přečtení těchto řádek začnou před jejím bytem shromažďovat dvoumetroví arabští šejkové vystudovaní v Moskvě a s kulinářskými sklony, pak by spíš potřebovala svěrací kazajku. Já si vždycky po delším listování v této rubrice připadám jako negramotný eskymák!
Náš národ se asi dělí na vysoké a studované muže s vysokými konty z Prahy a na nevzdělané hloupé dělníky z venkova, kteří jsou většinu času bez práce. A co teď se mnou, jsem prťavej dělník, mám malý i důchod, občas se napiju, nemám na posilovnu, nejlepší kulturní počin co znám je trampskej potlach a hlavně jím jen čínský polívky a na neděli si vařím buřtovej guláš.
Tak jsem začal uvažovat, co kdybych si podal taky inzerát, ale přiměřený mé situaci a hlavně pravdivý? Mohl by znít asi takto: „Obyčejný chlap hledá obyčejnou ženskou zn: Obyčejný život!
Na takto formulovanou nabídku k seznámení se mi ozvala jen jakási Helenka Falešná, za svobodna Kartová a zítra máme první rande.
Hladová balada.
Na naší ulici ležel chleba s hořčicí
šli kolem dva mladíci
snědli chleba s hořčicí
pak dostali příjici
s velmi řídkou stolicí.
Na naší ulici
už není chleba s hořčicí
ten smetlo auto kropící
mělo na to hadici.
A teď v naší ulici
hlídkují tři četníci
protože je tradicí
vzít někoho palicí
pro blbej chleba s hořčicí.
Na naší ulici
zas leží chleba s hořčicí
snad nebude pršet.....
Ladislav Frank Nykl - Západní čechy.
Trampská pohádka.
Lesní houštiny se probouzely podivným a tlumeným pískotem, jenom v hustém borůvčí zněly poněkud odlišné zvuky a to funění a nadávky v cizí neznámé řeči.
Maličký ptáček kosobrzdochejl, který probuzen divným hlukem vylétl až na nejvyšší větev habrbuku samým leknutím snesl vajíčko do velkého hnízda samotného šumichvosta krutibrkatého. Na leknutí měl nárok, uviděl totiž hrozný výjev; v obrovské jámě na medvěda holobřichého hbitě poskakoval jednonohý hrbatý mužíček, obávaný to postrach lesů křivoklátských Alfons Kleki - Petra. Tento tvor byl stíhán ekologickou policií všech států a království napřed pro svůj ošuntělý zjev a pak za pašování omamných country drog do křivoklátských doupat a slují. Siláckou drogu, kterou si sám vyráběl z rozemletých bukvic do kterých kvůli silnějšímu účinku přidával sušenou stonožku tříprstou a nastrouhané nehty netopýra netečného nazýval případně Břišní tanec a prodával ji naivním turistům za nekřesťanské sumy.
Cizince navyklé na běžné drogy bral na hůl, ale s místními vesnickými šamany dokázal své výtvory usmlouvat i za podmáslí. Jenom zarostlým trampským hordám se vyhýbal už jen proto, že neměl hudební sluch a z jejich nabízeného rumu , dostával nemoc v podobě horečky omladnic. Turisti a masòáci po požití oněch tvrdých ekologických drog zaplavili blízké i vzdálené záchody - někdy to však nedoběhli a s nelibě vonícími kalhotami plnými jehličí a mravenců se začali hromadně vzdalovat. Proto v okolí těchto lesů zfetovaní paďouři postupně vyhynuli a národ trampský dostal bez boje větší území ze kterého zmizela slavná civilizace. Snad se bohdá dožijeme i toho, že to nebude jen pohádka.
Trampské recepty.
Kovbojský grog.
12ti litrový kotel vezmi (dávka pro 2 lidi) a skoro plný ho dej na oheò. Mezi tím otevři láhev rumu. Po delší chvíli ponoř do kotle pokud možno čistý prst a jestli ho tam ztěží udržíš sundáš kotel a dáš ho pod stůl. Pak si s kamarádem sundáte kanady, dáte do kotle nohy a láhev rumu zvolna vypijete.
Lovecká pečeně.
Vezmeš kus masa (srnec, jezevec,ptakopysk, klokan apod.) zabalíš do listů lopuchových a namočíš do vápna. Po chvíli vyndáš, převážeš lasem, pověsíš nad latrínu a necháš viset po dobu 3-4 dnů. Po této době přijdeš s ostrým nožem (mačetou, tomahavkem) a to laso přesekneš.
Kuře na volno.
Lohni kuře a udělej jak ti chutná.
Skotský Ham and Eggs.
K darované šunce si vypůjčíme 2 vejce a usmažíme na sousedově pánvi.
Námořnický grog.
Voda nemusí být, cukr může být, ale rum musí být.
Kovbojská káva.
Do hrnce s vroucí vodou vhoď libru kávy, po půl hodině za ní vhoď podkovu a spadne-li ke dnu, vhoď další libru kávy a vař dál.
Výběrový slovník abecední a poučný.
Avar- polonahý blbec s lukem
Amerika - více opeřenců s luky
Amor - nahatý erotoman s lukem
Bandita - tupý představitel amerického Jánošíka
Banjo - ještě nedávno západní nástroj k ohlupování naší kolísavé mládeže
Bikiny - plavky, které ukazují to, co by měly zahalit a zahalují to, co by měly ukázat
Cancák - památník dospělého se srdcem mladíka
Cucák - pojmenování mladého rebelanta od starého alkoholika
Citron - obličej dělníka nad výplatní páskou úředníka
čolek - zvíře žijící ve vodě a proto vykulené
čubička - hlasitá družka psa domácího
číšník - úslužný tvor, jenž má kolikrát víc peněz, než ti které obsluhuje
Diktátor - první mezi těmi, co se ho bojí a on pak zase jich
Doušek - začátek na cestě k záchytné stanici
Dar - prezent který dáváme, abychom dostali víc
Eva - první přítel člověka
Elektrika - tajemný boxer, který vás praští zrovna když to nečekáte
Erotika - hambatá výmluva na výrobu dětí a pozdějších problémů
Fousáč - lenivý marnivec, nebo marnivý lenivec
Fotografie - konfrontace bývalé krásy s dnešní realitou
Facka - většinou první ženská reakce na polibek
Guma - nejlepší obrana proti alimentům
Grónsko - eskymácké místo pro víkendy
Geolog - potrhlé individuum, hledající zmatky pod zemí, jakoby jich už nebylo dost nahoře
Kamarád Starý Ken.
Mezi zajímavé karlovarské postavy, patřil beze sporu Starý Ken, což byla zkratka počátečních písmen jeho jména Karel Nečas. Byl původem z Brna, kde byl slavným malířem, než se dal na alkohol. Pak následoval rozvod a jeho útěk do Varů. Přespával v různých opuštěných mansardách a říkal jim ateliéry. Byl kdysi i dobrý malíř, ale alkohol na něm zanechával stopy a tak mu na malování nezbýval čas. Pracoval také jako malíř dekoru v porcelánce ve Dvorech, nebo překresloval mapy v Kartografii vedle hotelu Otava. Rád o sobě tvrdil, „ že vždy pár měsíců pracuje a zbytek roku se tomu diví."
Číst dál: Karlovarské postavičky a kuriozity padesátých i šedesátých let minulého století.