Články ostatní

Neaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnocení

Vážení přátelé, milovníci přírody a kamarádi.

titul1.jpgJiž od začátku roku 2007 vychází časopis STOPAŘ v této elektronické podobě a získal si mnoho nových přátel, jak u nás, tak v zahraničí. Některé trampské časopisy ještě stále existují v tištěné podobě, ale díky technickému pokroku vycházejí jejich stránky a informace i na internetu. Přivádí tak mezi nás mladou generaci, která už zná lépe než my starší tento způsob komunikace a je u nich lépe chápána.

Časopis Stopař tím nijak neutrpěl, ani nemusel měnit svou tvář. Jak všichni vidíte na velkém počtu čtenářů našich rubrik, časopis je oslovuje ve všech věkových kategoriích a i když vychází z trampingu, vstupuje i do dalších příbuzných žánrů a také naší málo známé historie. Snažíme si získávat vaši pozornost a přízeň tím, že se nepodbízíme, nelžeme a naše informace i články jsou na seriózní úrovni.

To vlastně nedávno poznala i Národní knihovna v Praze, která nám oznámila, cituji .."Vámi vydávané webové stránky Stopař – trampský časopis, je kvalitní zdroj, který by měl být uchován do budoucna a stát se součástí českého kulturního dědictví.“Tímto začala naše spolupráce a bylo nám řečeno že… “Záznam o vašich stránkách se stane součástí katalogu Národní knihovny a bude zařazen do České národní bibliografie.“

Na potvrzení těchto slov se na našich stránkách objevilo nové logo Archivu Národní knihovny.

Kamarádi, doufám, že budeme společně pokračovat dál v tomto duchu a Vy, naši čtenáři, nám budete i nadále poskytovat svou přízeň.
Děkuji – Frank.
1267878623 201003060064 PRG 1
.

V neděli 21 února 2016 ve věku 72 let odešel na věčný vandr po dlouhé nemoci

Ladislav Frank Nykl.

 cross

 

 

Creative Commons License
This work is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial-No Derivative Works 3.0 Unported License.

Neaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnocení

I takový byl tramping

 

Spojené osady Alberty - Plzeň.

 

      Osady měly celkem asi 100 členů a jezdily na svůj camp v Milíkově u Stříbra. Byly to osady - Manitoba, Gold Digger, Sioux, Condor a Bela samotář.

 

      Na jejich potlachu v r. 1972, který nebyl řádně povolen, se stalo toto: Vystupovali jsme v Milíkově z vlaku a najednou se na nás řítili psi a za nimi milicionáři spolu s orgány SNB. Už z dálky na nás řvali a mávali pendreky, že potlach není povolen, máme zůstat ve vlaku a nevylézat. Přesto se nás většina nezalekla a vylézali jsme na druhé straně protějšími dveřmi, utíkali do houští a schovali se ve vzdálenějším přikopu u cesty. Vlak odjel, pořádkové oddíly se stáhly a my obešli vesnici až ke statku, kde na nás ze vrat mávali plzeňští kamarádi. Zapadli jsme na statek, kde už bylo hodně kamarádů se stejným osudem. Začalo se stmívat, sem tam někdo vytáhl kytaru, potichu se ladilo a vynořily se i basy piva. Prostě jsme se nerozešli a udělali jsme si improvizovaný potlach . Sice bez ohně, ale přesto srdečný a bylo vidět, že zůstali jen opravdoví kamarádi. Objevily se i buřty, trochu něčeho ostřejšího a když spolu se soumrakem, jak nám řekly spojky, odtáhly i oddíly SNB, nic nám nebránilo si i nahlas zazpívat. Do lesa jsme se sice neodvážili, ještě tam byly hlídky a tak jsme zůstali na místě. Někteří na dvoře statku zalezli do spacáků, ale většina zpívala a bavila se až do rána. Typický potlach to sice nebyl, ale i tak na něj nikdy nezapomenu a děkuji za duchapřítomnost a odvahu Plzeňáků - kamarádů z Alberty. Ze zakázaného potlachu se nakonec stalo setkání správných lidí. Později jsem se dozvěděl, že milicionáři několik kamarádů, které pochytali po lese, zmlátili a část jich vzali sebou na výslechy do Plzně, kde museli být přes noc v celách. Ráno je pak stejně museli pustit, ale hlavně že nebyl nikdo zle poraněn.

 Frank.