Skauting  byl u nás zakázán třikrát.

28. října 1918 vznikla Československá republika, u zrodu nového státu stáli a pomáhali i skauti, organizovali skautskou poštu a vydávali první skautské známky na světě.

V roce 1920 probíhá první světové setkání skautů = jamboree v Londýně. Vzniká mezinárodní skautské ústředí, Československo je jedním ze zakládajících členů.

Skauting u nás vzkvétal do příchodu nacistů v r. 1940. Skaut -  Junák byl zakázán a porušení zákazu bylo přísně trestáno. Po osvobození v r. 1945 se hnutí opět vzchopilo, aby bylo vzápětí roku 1948 opět zakázáno komunistickou zvůlí. Pak se znovu objevili na scéně a to v letech 1968 až 1970 Potom mohli skauti fungovat jen skrytě, pod rouškou turistických oddílů a trampingu. Po roce 1989 se ale situace změnila, skauting byl obnoven a zahájil svou činnost. .

Někteří z činovníků přešli v r. 1971 do organizace TISu, která byla skautským srdcím nejbližší, nebo do jiných turistických spolků. Organizace TIS byla brzy zrušena, neb se zdála komunistickému režimu podezřelá. V této době hodně skautských činovníků vstupovalo do  KSČ pro zabezpečení svého postavení nebo své rodiny. Skautské ideály se vytrácely z mysli. Byli i někteří, co se nebáli a byli skauty i potom. S námi trampy se domluvili a jezdili k nám na naše campy v trampském  oblečení. Ve svých batozích pak měli skautský mundůr, do kterého se v lese převlékli a postavili stany.  Mnoho táborů i  dalších činností s dětmi nepostrádalo prvky skautské výchovy, ať už to bylo v různých turistických oddílech s určitým zaměřením, nebo po domluvě s trampy..U nás to bylo hlavně na campu Arizona u Tatrovic, kde si dole pod potlachovištěm u obory po domluvě se mnou jako s sheriffem,  rozbili tábor a tam přes léto jezdili. To trvalo s přestávkami několik let, než přišla „sametová revoluce." Byla s nimi dobrá domluva, nic od nás nežádali, jen jim poněkud vadilo, že když si odpískali večerku, tak se od našeho ohně u boudy ozýval někdy až do rána zpěv a třískání do kytar. Taky bylo i nějaké to pivo, ale to jsme před mladými skauty neukazovali. Ale to trampové dělají, mají rádi svoji svobodu a ne píšťalku a sucho v ústech.

Přesto jsme skautům rádi pomáhali, ukrývali je a zapírali  před postihy SNB nebo Lidových Milicí. Dodnes se k nim rád hlásím a oni nezapomínají i na to, že jsem jim v prosinci 1989 pomáhal jako mluvčí Občanského Fóra v Chodově k tomu, aby se mohli znovu postavit na vlastní nohy.

Ahoj Frank Nykl.

Mnohokrát jsme slýchávali o vlakových tulácích zvaných Hobo, psal o nich Jack London i Matěj Kuděj. Wabi Ryvola o nich skládal písničky, které se hrají dodnes, ale moc se u nás o nich neví. Je to prý v Americe podobný fenomén jako je u nás tramping. Také je to touha po dálkách, objevovat nové kraje a snít o tom, že tam někde za kopcem je ta krásná země, kterou hledám po celý život a jednou ji najdu. Trampové to měli jednodušší, ti si představovali divočinu a prérii Severní Ameriky, kdežto Hobo stále hledali (a jak se ukazuje dodnes hledají) svou pohádkovou zemi. Nejdůležitější však je ta cesta a způsob jak se tam dostat! Takže s rozvojem železnice začala i éra toulání a cestování dobytčákem, nebo na střechách nákladních vlaků.