Nar.  21.4.1907- zemř.2.6.1965. vlastním jménem Josef Peterka, cestovatel, boxer, dělník v lese, ale hlavně zakladatel českého trampského hnutí a osady Hurikán je také autorem písně Rikatádo.

Bob Hurikán  - Josef Peterka, je mezi trampským lidem všeobecně známý jako věčný tulák Bob Hurikán. Z předmluvy k jeho knize "Dějiny trampingu" vyjímám několik myšlenek.

"Tramping klade hlavní důraz ... na znalosti přírody a všech věcí s ní souvisejících, jako je táboření, samostatnost, družnost, sebekázeò a opravdové kamarádství, neboť tyto napohled prosté věci dávají základy povahy jednotlivce v dalším jeho konání."

"Smýšlení a skutky v trampingu jsou ušlechtilé, protože vyvěrají z opravdové lásky k přírodě."

"Tramping je průpravnou školou k vytvoření silných a ušlechtilých charakterů. To je ona podstata! ... Přirozená a tedy správná. Tato podstata nemůže zklamat, je-li správně chápána a prováděna, protože jsou v ní obsaženy základy lidského dění."

Nejlepší jeho knihy westernů - 

Bob Hurikán:        Jezdci z Arizony

                               Pobožný střelec

                               Návrat pobožného střelce

                               Zálesák od Zlaté řeky 

                               Hoši divočiny

Starý tramp Josef Peterka by se asi divil jak jsou jeho knížky stále populární.

Na začátku trampingu se rozšířilo pojmenování řek (vznikalo už dříve) : Vltava - Velká řeka, Berounka - Stará řeka, Sázava - Zlatá řeka, Kocába - Hadí řeka.

Doba cowboyská začala v r. 1920. Začaly se nosit sheriffské hvězdy, strakaté košile, někteří kamarádi chodili celí v černém, nosila se revolverová pouzdra (někdy s revolverem) a samozřejmě oblečení s třásněmi. Začaly se stavět první sruby, nahrazující campy. Objevily se první kanoe na řekách. Sázavu - v trampské řeči Zlatou řeku - vroubí v několika místech bizarní, v několika patrech nad sebou namačkané sruby starých trampských osad, jako je Ajax či Toronto.Vtip Boba Hurikána - "Proč jsou naše děvčata nejhezčí a nejsprávnější? Protože tramp si s nesprávnou dívkou nic nezačne!"

K tomu mi napsal kamarád Honza ze Svatojánských proudů: „ Pěkný článek. Je třeba ale upozornit, že žádné doby kovbojské, kanadské ani jiné nikdy nebyly. To je pouze sugestivní názor Boba Hurikána. Na některých osadách, které popisuje evidentně nikdy nebyl, proto ty nepřesnosti. V čem jezdili můžeš vidět na našich stránkách, fotografie na rozdíl od psaného písma nelže. V kovbojském oblečení někteří trampové jezdili odjakživa.a dodneška ještě jezdí. Takže ta doba se nedá nijak určit. Několik našich známých jsou zase Indiáni nebo jako kanadští lovci. A my jsme zase američtí zblblíci (toto je už oficiální rozšířený název pro vyznavače U.S.Army). Boba Hurikána neměli na Ztracence nikdy rádi, právě pro tyto jeho teorie. Ahoj, Viz: www.svatojanske-proudy.cz sekce tramping. Ahoj Honza.“

"Prvním ,Eldorádem' průkopníků trampingu se stalo Prokopské údolí. Divoké skalní masivy s četnými jeskyněmi a tehdy ještě naprostá pustina vyhovovaly těmto romanticky založeným pionýrům, než pokračovali v dobývání "tajemných krajů" směrem proti proudu řeky Vltavy," píše Bob Hurikán.

Začaly také vycházet trampské časopisy, mezi jinými například Naše Osady, Tramp, Ahoj atd. Do nich přispívaly známé trampské postavy, zejména novinář, ilustrátor a spisovatel Géza Včelička a písničkář Bob Hurikán. Trampy ovšem můžeme najít i mezi dalšími známými osobnostmi, jako byli například malíř Zdeněk Burian, režisér Jiří Frejka, scénárista Jarka Mottl nebo komik Jarda Štrecl. Významné osobnosti se kolem trampingu pohybovali i později,  kuriozitou je například zpěvák Karel Gott. Velký počet lidí se také proslavil právě prostřednictvím trampingu, resp. trampské písničky (Honza Vyčítal, bratři Nedvědové, Petr Novotný, Michal Tučný, Marko čermák atd.).

Prvorepublikové zálesáky sem ve dvacátých letech přivábila rychle plynoucí řeka v romantickém údolí, které se pro ně stalo Zlatým kaòonem. Bob Hurikán v Dějinách trampingu vzpomíná, jak staří cowboyové horko těžko vyjednávali s obecním úřadem pronájem tábořiště. Aby uklidnili starostu, museli se představovat jako "Filmová společnost" nebo dokonce "Sdružení katolíků při obci pražské" a platit měsíčně korunu za metr čtvereční. Dnes je obec Kamenný Přívoz připravena vydat tisíce čtverečních metrů svého území i dosavadní ticho nad Zlatým kaòonem za příslib rychlejšího spojení s Prahou.

Ve skautských redakcích první republiky se o Bobu Hurikánovi však nemluví zrovna dobře. Viz tento článek:

…..“V roce 1937 vydal slavný skaut bratr Václav Vodenka svou „Nauku o stopování “. Její vstup do světa skautského trhu měl poněkud trpkou, dnes však dávno zapomenutou příchuť. Ve stejném čase, jen o chvilku dříve, vydal totiž Bob Hurikán (Josef Peterka), původně jeden z prvních skautů, později horlivý propagátor trampingu, příručku „Stopování“ (Svaz skautů a skautek RčS mu do ni vepsal doporučení). Byla velmi podobná

Vodenkově „Nauce o stopování “, některé kresby stop se dokonce kryly do nejmenších detailů. Vypadalo to, vzhledem k posloupnosti vydání obou publikací, jako by Vodenka opisoval od Hurikána. Nebylo málo těch, kteří se to v počátcích vypuklého autorského sporu domnívali. Bylo tomu však přesně naopak (?). Václav Vodenka zapůjčil Hurikánovi svůj rukopis a ten se ukázal být opravdu rychlým střelcem.“ (napsal čIN – sdružení pro šíření myšlenek skautingu a ochrany přírody).

Pavel Jirásek píše: Snad se vývoj bral jinými cestami, snad by vzal na sebe již před léty jinou tvářnost, kdyby nebylo rušivých vlivů, které hodlaly celý tramping strhnout do politiky, a to do záměrné politiky! Nepolitičtí trampové (časopisy Naše osady a Naše stezka) prosazovali zásadu nepolitičnosti a nevměšování. Odmítali politiku jakékoliv strany a nechtěli spojovat tramping se sociálními problémy. Političtí trampové (časopis Tramp) zdůrazòovali proletářský charakter trampingu a sblížili se s komunisty. V dubnu 1931 ještě vše navíc zkomplikoval výnos zemského prezidenta Kubáta, který pod hrozbou vysokých pokut omezoval zejména společné táboření. Třicátá léta byla první ranou trampingu a ačkoliv to všichni trampové popírají, nikdy se už z ní nevzpamatoval. Navíc měly přijít další zlé časy.

Někteří z účastníků bojů ve Španělsku uvádějí, že ze 3 000 československých interbrigadistů ve španělské občanské válce bylo 2 000 trampů. To dokazuje, že v okamžicích ohrožení dokázali trampové vystoupit neskutečně jednotně. Následující protektorát pak znamenal prověřování perzekuovaných trampů, kteří se zúčastnili široce v zahraničním i domácím odboji. Pod vedením známého písničkáře Boba Hurikána vznikla legendární Partyzánská zimní brigáda, která se zabývala zejména zpravodajskou činností, rozšiřováním tiskovin, odhalováním udavačů a drobnějšími sabotážemi.

Bob Hurikán dopsal své Dějiny trampingu v roce 1940. Písničkář Stanislav Motl v doslovu zmiòuje názor mnohých z trampů, že završil svými Dějinami vlastně hlavní a jedinou etapu trampského hnutí. Potom přišla doba mnohých omezení - válka, únor 1948, léta sedmdesátá. Nejenom trampům se nějak zúžil svět.

Z jeho postřehů: "Věřte, že ten, kdo v přírodě nalézá nevyčerpatelný zdroj radosti, krásy, ušlechtilosti i zbožnosti, se rád podrobí i strádání, protože mu jde o jeho dobro, a dobro trampingu, a tím i pro dobro své vlasti!" Trampové bojovali ve všech válkách, od španělské občanské až po 2.světovou, kdy se účastnili domácího i zahraničního odboje, roznášeli letáky, pašovali potraviny, pomáhali lidem hledat úkryty. Po okupované vlasti operovaly tzv. Trampské partyzánské zimní brigády spolu s Bobem Hurikánem. Kamarádi bojovali na východní i na západní frontě. Mnoho jich padlo nebo zemřelo v koncentračních táborech. Přesto se volně trampovalo i během nacistické okupace.

A na závěr jednu zajímavost z jeho života:

Bob Hurikán měl originální svatbu, když se ženil přímo v lese blízko osady. K této příležitosti připravil jejich osadní veršotepec nějaké říkání, které sedělo. Osada byla slavnostně vyzdobena, svítily lampióny, hřměl ohòostroj a salvy z „coltů “ a „ Ráno, když oheò zhasínal, celý tábor usínal.“ Bývá prý tomu tak dodnes.

Na tento článek mi odpověděl kamarád Farář z T.O. Fort Adamson v Americkém Texasu takto: „ Franku diky za článek o Bobovi spoustu věcí co píšeš, tak o něm vím a mimo toho jsem ho znal osobně a byl několikrát jako mladý trampíř na jeho boudě, kterou měl stanici vlaku od naší osadní boudy. Naposledy jsem ho viděl v roce 1963 s Tonym a Andělou Koukalovými, kteří byli jeho dobří kamarádi a často se s ním stýkali. Díky za oživení vzpomínek. Ahoj Farář.

Sestavil Ladislav Frank Nykl.