Je dobře, že už se může říkat, že po staletí žili v Krušných horách občané německé příslušnosti, německých zvyků a řeči. Do nástupu Hitlera k moci byli z mnohým českým obyvatelstvem spřízněni a v jejich staveních se mluvilo jak česky, tak německy. Existovala i smíšená manželství a nebylo jich málo. Německý nacionalismus a zfanatizování německých obyvatel v Krušnohoří, pak dalo za vznik poválečnému odsunu a tak dnes už neznáme ani jejich zvyky. Nemíním se zastávat jedné nebo druhé strany, ale chci napsat o tradičních Vánocích, které jak poznáte, byly velice shodné svou malebností. Oslavy Vánočních svátků se v mnohém nelišily od našich i když byly dány zdejší přírodní stravou a dalšími krajovými specialitami. Proč bychom se nemohli dozvědět, jak zde žili naši němečtí i čeští sousedé přibližně před sto lety a co jim chutnalo?

Ze starých archivů:

„Když jde o vánoční tradice , vybaví se člověku pravděpodobně na prvním místě naše Krušnohoří. Celý  ten nezaměnitelný pohled udržují města v Krušných horách  skrze osvětlená okna, která mají typické arkýře a tradiční postavy jak horníka, anděla, louskáčka a kolem vůně ze svíček. Mnohá světla v oknech už jsou na počátku adventu, kdy začíná Vánoční období a nezapomenutelné události. V Krušných horách vznikly Vánoce asi r. 1830 kdy se doplnily i obalené kouřící svíčky, které místnost  s útulnou vůní aromatizovaly. Onen světelný obal voňavé svíčky,má jméno "Raachermannl" (Rauchermannchen). Tyto vonné svíčky jsou vytvářeny v nesčetných variacích. Sličná vůně se potom rozhostí  ze všech myslitelných předmětů resp. hliněných i vyřezávaných postav. Rauchermannchen jsou hlavně dřevěné figurky,  které vznikly v oblasti kolem Krušných hor. První se objevují  na začátku 19. století a  jsou používané na svícení Raucherkerzen - svíčky které zároveň voněly když svítily. Byly obvykle ve tvaru a obličejové  formě svého mistra nebo dalšího, někoho z jejich okolí, třeba lesníka.

Zvláštní a  pozoruhodné jsou každoroční Vánoční trhy, na kterých se příležitostně předvádí Krušnohorské zvyky a obyčeje ku svému největšímu poznání. Je zde mnoho lahůdek,  jako jsou pečená jablka, klobásy na roštu - , cukrová vata, volská oka na špízu a perník. Řezbáři, krajkářky, tkalci, soustružníci, tiskaři, pletaři a malíři tam vystavují své výrobky . Mimo to patří k Vánocům i vánoční stromeček. Ten je v každé domácnosti a na každému vánočnímu trhu jej najdete.  Zvláštní Štědrý večer ovlivnil tradici. Některé tradiční postupy jsou v dalším textu:

- oheň v kamnech nesmí uhasnout.

- liché množství osob nesmí sedět za stolem.

- většina osob musí být zaměstnaná.

- při jídle se nesmí vstávat od stolu.

- na stůl patří jen slavnostní jídlo.

- nádobí po Štědrovečerním jídle se hned nesmí umývat.

Tento řád dnes ovšem již všichni nedodržují, ale významné tradiční zvyklosti v Krušných horách se ke Štědrému večeru ještě mnohde  vyskytují. Za to se musíme brát, za to všechno co k večernímu stolu  patří, je to ale od oblasti k oblasti rozdílné. Proto je tu tento výslovný přehled o tom, že zvyklosti  o kterých je tu psáno, se jinde než v Krušných horách nenachází.

Často by na stole neměla chybět čočka jako tradiční předkrm,  proto se ještě dnes nosí v mnoha rodinách již v poledne na stůl. Slavnostní stůl by pak večer mohl vypadat takto:

- klobása

- vařené knedlíky (bramborové knedlíky)

- kyselé zelí

- přepuštěné máslo

- celer

- houska - mléko

- borůvkový kompot

- chléb

- sůl

Toto jídlo bývá často spojováno s určitým významem . Knedlíky prý slibují velké peníze, čočka proti tomu slibuje drobné peníze. Chléb a sůl musí být na stole, jinak bude chybět po celý rok. Kyselé zelí je důležité pro růst obilí. Celer zaručí potenci a plodnost. Na Svatý večer začíná jídlo přesně o 18:00 hodin a stůl je pokryt bílým ubrusem.

 Chléb a sůl je na vedlejším stole u stolní lampy. Když otec rozsvítí, začíná slavnostní hostina. Dříve byla světla na vánočním stromku ve výklenku,  horníci a andělé ho však často zapálili. Po jídle bude ještě chleba se solí a stolní lampa se v ubrusu rozbije a zůstává až do příštího dne na stole ležet.

Ráno, na 1. Vánoční svátek bude upečena vánoční štola  - proti které dnes skoro nikdo dlouho vzdorovat nemůže :- ) - a v poledne je vánoční husa se zelenými knedlíky a červeným zelím. Na Silvestra se bude jíst kapr modrý a na Veselý Nový rok  je ještě jednou Vánoční stolování.  Ale i zde jsou regionální rozdíly. Méně tradiční jsou jistě vídeňské Vánoce se salátem nebo pečené kuře s hranolky. Přejeme  přesto dobrou chuť a dobrý apetit."

Tradiční Vánoce na Falknovsku (Sokolovsku).

Dříve než člověk na Štědrý večer společně zasedl ke slavnostní hostině, musela být nejprve obsloužena  všechna zvířata, která na dvoru žila,  "mišungem" což byla ( směs z oves, otrub, soli, také jablek a ořechů) a jinak dobře zásobena .

Ke slavnostní hostině se muselo dbát na zvláštní uspořádání, aby nemohlo dojít k žádnému neštěstí :

- počet hostů musel být sudý; to přináší štěstí.

- selka nesměla vstávat od stolu, jinak by slepice špatně nesly.

- když spadla vidlička nebo nůž pod stůl, nakrájel maso někdo jiný

- když mělo jablko jen jedno jádro nebo bylo ořechové jádro černé, mohl by někdo zemřít .

Bylo přinášeno na stůl devět různých pokrmů. K nim patřila polévka, ryba, uzené maso, knedlík, vánočka, pak jablka, ořechy, sušené hrušky a švestky, káva a hrušková jádra proti různým nemocem. Lžíce jáhlové kaše slibovala hodně peněz v příštím roce.

Po večeři bylo nezbytností navštívit půlnoční mši. 1. Štědrý den byl dnem hlavním. V noci přinesl Ježíšek dárky, pán domu nashromáždil také hojnou Lamettu (papírový řetěz) a cukroví, kterým vyzdobil vánoční stromeček a pak navštívil příbuzného. Také na 2. Štědrý den nastal čas na vzájemné návštěvy spojené s dary.

Z původních  německých historických archivů - Egerland Weihnachten - přeložil a  sestavil Frank Nykl.