Zánik - zmizení jedné vesnice a písnička „Rosa na kolejích."

Konec 2, světové války byl v Sudetech ve jménu Americké armády. Do Chodova vstoupila dne 7.5.1945 ve 12 hodin. Demarkační čára  musela skončit na pokraji Karlových Varů a pak se posunula až na linii co vedla od Nejdku podél železniční trati mezi dnešní Mírovou, Chodovem a na pokraji Smolnice až po Jalový dvůr u Lokte.. Celá Chodovská oblast je mírně hornatá a kopec Spitzberg (Lesný), je největším a nejvyšším bodem. Český název je od roku 1948. Německý název Pechgrün znamenal Smolný Háj či Smolná Louka. Na návrh ONV byl pozměněn na Smolnice, protože navrhovaný název dostala ves Pechbach u Rotavy.  Ještě v  r. 1921 měla vesnice 552 obyvatel a 76 domů.

Smolnice zmizela z povrchu zemského na konci padesátých let. Část obce která ještě zůstala, byla připojena k Chodovu a pak zanikla také. V našem kraji takto zaniklo na stovky vesnic a samot, byly zasypány rybníky, potoky, louky a vykáceny lesy, zbořeny mlýny i vodní pily. Z paneláků se dnes můžeme dívat jen na holé bahnité pláně, na kterých nerostou keře ani tráva, protože úrodná půda skončila na dně hnědouhelných šachet v písku a škváře. Ze starých vesnic zbyly jen šedivé fotografie a tečky na starých mapách s neznámými jmény.

Kdysi to byl úrodný a krásný kraj, protože u většiny názvů vesnic, byl doplněn přídomek Grűn, což znamená zelenou louku. Na ukázku jsem vložil Topografii Království Českého zdejšího kraje Loket z r. 1847 od autora   Johanna Gottfrieda Sommera:

„Pechgrün (Smolnice), 3/4 hodiny  severně od Chodova, podél Černého potoka , se nachází obec Smolnice má 46 domů s 310 obyvateli, (r. 1845) z nich  2 domy spadají pod okres Loket , patří Chodovské farnosti  a má 1 hostinec; trochu stranou asi 1/4 hodiny cesty na Severovýchod je státní les  a  1/4 hodiny na sever je soukromý  mlýn.

Různé druhy skal jsou většinou pokryté mechem a trávou.  Západně od Ober Chodau (Horního Chodova) a   také u  Stelzengrünu (Staré Chodovské) a u blízké obce  Pechgrün (Smolnice) , je odkrytá žula,  kdežto poblíž Stelzengrünu a Doglasgrünu (Vřesové) je také pískovec a břidlice. Chodovský potok protéká skrz obec a pramení na severozápadě. Takto je vytvořen soutokem ze Zinichovým  a Lochmühlovým potokem  a pod Horním Chodovem protéká skrz Loketské pozemky do řeky Eger (Ohře). Nad Pechgrün (Smolnicí) teče Černý potok do zdejšího vesnického rybníka  a odtud do Loketských vesnic Poschetzau (Božičany) a tam odtud do Imligau (Jimlíkovského) potoka také na Loketském území). Všechny tyto potoky jsou plné pstruhů. Celý katastr panství má 18 rybníků.  a několik menších je mezi  Horním Chodovem, Novou Chodovskou, Vřesovou a Starou Chodovskou.  V těchto rybnících jsou nasazeni kapři a (v dalších)  jsou k vylovení také štiky.  Některé rybníky se změnily v pole a louky.

Obyvatelstvo je v okrese Elbogen (Loket) v počtu 1.600 lidí, z čehož je 1 židovská rodina. -- převládající jazyk je německý. Zdrojem příjmu a potravy je zemědělství, pěstování dobytka , průmysl, a paličkování. Obyvatelé žijí ze zemědělství, zvláště pěstují chmel, je tu několik dolů antracitu a různé městské obchody.V řece  Eger (Ohře) se nachází  úhoř, mník a štika, Zwodauský (Svatavský), Litmitzký (Lipnický) a Rohlauský (Rolavský) pstruh, také  Lobsbachský (Lobzký)  pstruh a rak."

Léta l945-l946 přinesla německým obyvatelům Karlových Varů na základě Postupimské dohody odsun, tj. vysídlení z jejich domovů. Souběžně s vysidlováním Němců probíhal složitý proces osidlování pohraničí českým obyvatelstvem. Češi zde postupně nacházeli nový domov. V souvislosti s odsunem Němců a se zavedením komunistického režimu po roce l948 došlo v padesátých a šedesátých letech v okolí Karlových Varů, zejména v hornatých oblastech Krušných hor, Doupovských hor a Slavkovského lesa k devastaci a zániku četných vesnic a památek. Také v samotném lázeňském městě došlo k mnohým neuváženým demolicím domovního fondu.

Neu Rolau - Nová Role byl  bývalý koncentrační tábor, který pak ještě naposledy sloužil v roce 1946 jako sběrný tábor pro odsun.

25. října 1945 -byla zahájena první etapa vnitřní kolonizace (přemístění, většinou nucené) obyvatel maďarské národnosti z jižního Slovenska do českého pohraničí; tato etapa skončila 4. prosince 1945. Masivní úbytek německého obyvatelstva Sudet byl alespoň z části nahrazen lidmi z Prahy a vnitrozemí Českých zemí,  Slovenska a také přistěhovalci ze zahraničí, například Řeky, Rumuny a Volyňskými Čechy. Imigrantů z ciziny bylo úhrnem asi 200 000. Do Sudet později za podpory komunistické vlády přesídlilo i mnoho slovenských Romů. Většina Pražáků, která vyšla školu, dostala umístěnku do zaměstnání v pohraničí. Byly k tomu dávány i pohraniční příplatky.

Není divu, že si tento Bohem opuštěný a krásně divoký kout země na místě zničených a prázdných vesnic, oblíbili začátkem 60 a 70tých  let místní i vzdálenější trampské osady. V místech kde byla vesnice Smolnice byla divočina, polorozpadlé sklepy domů, zaplevelené zahrady s ovocnými stromy bez plotů, zarůstající rybník  a uprostřed doposud krásně znatelná vesnická cesta dlážděná kameny se starými patníky a jablečnou alejí stromů podél ní. Tady jsem poprvé viděl, jak alejí vroubená cesta končí ve vysoké trávě. Cesta která vedla odnikud nikam. Ke konci 60 let a v průběhu let 70tých si v těchto místech zbudovali trampský camp osady - Zapadající slunce, Orion a později osada Frogs Walley (Žabí údolí). Na kopci nad rybníkem v rozmlácené hájence našla své útočiště i Sokolovská osada Orlí dráp. Trampové většinou chodili v sobotu odpoledne (ještě byla pracovní sobota) na své campy pěšky z Chodova a tak si cestu zkracovali za Chodovem po kolejích tehdy nově zbudované vlečky.  Vlečka byla součástí nově postaveného Palivového kombinátu 25. únor k.p. Vřesová /1958/  na hnědé uhlí v místech kde kdysi stávala vesnice  Doglasgrün. Kolem obce bylo kdysi 14 rybníků a tři mlýny. Protože tam byly vřesoviště a rybníky, byl v r. 1948 ustaven název Vřesová. Kombinát byl postaven v místě vesnice a nová vesnice se vybudovala o něco dál. „Vesnice" nová Vřesová - je jen prostě pět hrozně vypadajících paneláků, které nemohou ani dnes zapadnout do rázu krajiny.

Mezi kamarády, kteří jezdili na Smolnici by i kamarád Wabi Daněk  Po vyučení zámečníkem a vojně přesídlil z bytových důvodů do Chodova u Karlových Varů, kde se na potlachu v Oloví v r. 1970 potkal s kapelou Plížák Sokolov a v roce 1971 spolu s ní vyhráli v Karviné Celostátní Portu. Vstoupil i do osady Zapadající slunce a když spolu s kamarády šlapal pěšky po kolejích na Smolnici, vložil tyto své vzpomínky do textu slavné písničky „Rosa na kolejích." Před nedlouhým časem bylo nad městem Chodov v místech Smolnických rybníků zbudováno přírodní koupaliště s názvem „Bílá voda. Starosta J. Hora k tomu říká -  „Je to opravdu ideální prostor pro příměstskou rekreaci."

Začátkem šedesátých let vznikl na Kombinátu Vřesová nápad, aby se nepotřebné horniny vyvážené z vytěžených povrchových šachet smíchaly s vodou a těmito kaly byla zaplavena už neexistující vesnice Smolnice. Trampové museli začít ustupovat, protože černé kaly a smrduté bahno jím bylo v patách Dodnes lemuje obrovská černá bažina silnici z Chodova na Vřesovou.  Osady pomalu mizely, stejně jako příroda a lesy kolem nich. Po vesnici Smolnice zůstaly jen vzpomínky kamarádů, vybledlé fotky a písnička „Rosa na kolejích".

 Frank.