Jel jsem porotcovat do soutěže, o které v minulých ročnících kolovala zpráva, že je ortodoxně zaměřená a že i porota se takto projevuje. Ostatně jsem se několika ročníků se svojí kapelou zúčastnil (naposledy v roce 2006) a měl jsem tento dojem také. Přijel jsem v úmyslu tvrdě bojovat proti takovému stylu hodnocení soutěžících. Z boje rychle sešlo, našli jsme v porotě velmi rychle společnou řeč a vzájemný respekt.

Nebudu se rozepisovat o kompletním pořadí a jednotlivých výkonech skupin, to si každý může přečíst na webu, jen stručně o průběhu :

Ze dvou předkol se ze 20 soutěžících skupin výrazně vyčlenila postupová osmička : za touto osmičkou zela trošku propast a nebyl problém najít shodu v porotě i s diváky.

Ve finále už to bylo horší.  Mám dojem, že kdyby měla porota rozhodnout spravedlivě, měli by být všichni první. Takto se, kromě vítěze, mohou ostatní cítit nespravedlivě ohodnocení, což je pravda, nicméně pořadí se určit muselo, a tak rozhodovaly maličkosti.

1. místo  B.P.T: Ze skupiny prýštila radost ze hraní, výborně sezpívaný a dynamický sedmičlený vokál s třemi děvčaty (když zpívají tři baby, tak už to musí být znát), bylo vidět, že je to opravdu baví a nemají strach z vtipné aranže. V repertoáru trampských kapel je legrace jako šafránu.

2. místo   Kati :Loňští vítězové to mají zmáklé, je poznat, že se trampskou písní zabývají soustavně, a v jejich středu (obrazně i z postavení na pódiu) porota vybrala nejlepšího zpěváka.

3. místo  Kamarádi staré řeky: Z nich prýštila věrnost tradicím. Bohužel ve finálovém kole vsadili na příliš pocitové písně (Indiánské léto) a zdálo se, že na bedně stát nebudou. K lepšímu umístění je nakopla až poslední píseň Caballeři západ hoří a  za tuto píseň si odnesli i cenu  v kategorii nejlépe zahraná trampská písnička do 50. let.

Škoda, že tato kategorie není rozdělena na dvě - nejlépe zahranou píseň do 50. let v tradičním a v moderním podání - tady by si určitě zabodovali B.P.T například s písní Bandita.  Jestli  budou tento článek pořadatelé číst, dávám to jako návrh.

Kamarádi staré řeky měli zároveň největší úspěch u diváků, odnesli si jejich cenu. Musí jich mít už plnou vitrínu.

Mne osobně zaujala i formace Doteky, s výrazně moderním obsazením (bicí, klávesy, elektrifikované kytary, všelijaké flétny), mám jen trochu podezření, že si pro účel soutěže odskočila s jednou písní, aby vyhověla regulím, ostatní projev byl jednoznačně folkový. Nicméně oceňuji, že i taková parta instrumentálně vyspělých muzikantů se rozhodne pro nastudování starých trampáren, a bylo by dobře, kdyby i v příštích ročnících potvrdila, že to myslí vážně.

Jediný problém poroty byl - vybrat nejlepšího instrumentalistu, protože nikdo se takto neprojevil. Nakonec po dohodě s pořadateli tato cena udělena nebyla. Možná i pod dojmem výkonu fenomenálního kytaristy Slima z Brna, který vystoupil jako host se skupinou Pekaringo. (Jako už mnohokrát jsem měl chuť jít a rozšlapat vlastní kytaru a odebrat se do bažin).

Pro úplnost : cenu za nejlepší vlastní, autorskou píseň, si odnesla kapela Falešná pětka.

Poslední zpráva z festivalu : Byl jako už tradičně perfektně připravený, jako tradičně pršelo, (všechno bylo podmáčené) a jako tradičně to nikomu nevadilo.

Kořen.