Kamarád Lišák, Moravský Pražák.

Kde jsou dnes ti všichni známí velcí borci z Brna a Moravy? Stačí se jet podívat do Prahy a hned máte jasno. Už na Wilsonově nádraží slyšíte ze stánků brněnský „hantec,"  Moraváci jsou jak tady, tak v Parlamentě, mezi policií, v Senátě i na Ministerstvech. Není to pomsta za Bílou horu? Po republice se totiž rozeběhlo davové šílenství ve stylu: „Chceš li si vydělat peníze, musíš do Prahy!" Tomu málokdo odolá, ale do Prahy se přece všichni nevejdeme!

Neodolal ani kamarád Lišák z Hustopečí u Brna. Vydal se také do Prahy a protože je tramp, jezdil hlavně s naší osadou v Západočeském kraji, tak se nechal na jeden víkend přemluvit, že s Pražáky vyrazí na potlach na Sázavu. Protože Pražáci jsou hlavně na pivo, tak si s nimi kamarád z Moravy také připíjel. Synové od Vltavy už byli v náladě, proto požádali Lišáka, zda by jim zazpíval nějakou tu Moravskou lidovou. Lišák se sice zarazil, ale pak se rychle rozpomněl na písničky které jsme ho v Západních Čechách pracně učili a tak začal: „It's a long way to Tipperary,It's a long way to go." Písničku, kterou si zpívali američtí vojáci, při osvobozování čtvrtiny Čech v r. 1945. Zpívali si jí i naši rodiče a dědové, kteří osidlovali pohraničí. Pak se ale museli naučit Internacionálu a písnička o dlouhé cestě na Tipperary se vytratila a skoro zapomněla. Proto jsme ji vrátili zpátky tam, kam patří. Do Západních Čech. Pražáci tyhle písničky vůbec neznají. Jestli někdo z vás viděl film „Ponorka", mohl tam spatřit i to, jak se k melodii této písničky za války přidávali i námořníci v německém U Bootu.

Je to velká škoda, že jsem neviděl ty zaražené a vyděšené obličeje kamarádů u Sázavy. Je jasné, že asi dodnes nepochopili, jak může být anglo - americká válečná píseň, Moravská lidová.

Frank.