Představuje se kamarád z Plzně

PhDr. Miroslav Valina

Narozen 10.2.1963. Dětství a část života prožil na venkově, v obci Evaň u Litoměřic. Ve věku dvou let prodělal infekční onemocnění, po kterém zůstal částečně ochrnutý. Následkem úrazu v roce 1977 se zdravotní stav zhoršil natolik, že je od té doby upoután na invalidní vozík.Od osmnácti let začal zveřejňovat články a mikropovídky v rubrice Táborový oheň časopisu Mladý svět a zapojil se do nejrůznějších, tehdy více či méně legálních aktivit souvisejících s trampskou literární soutěží Trapsavec. V ní dosud získal celkem 13 ocenění.

Koncem osmdesátých let minulého století navázal kontakt s osobnostmi působícími okolo fanzinu Ikarie XB a po jeho přeměně na profesionální sci-fi měsíčník spolupracuje s redakcí Ikarie od roku 1991 jako překladatel.

Právě překládám

Překládám teď povídku Kaliforňana Bruce McAllistera, v originále nazvanou Kin („Rodina"). Příběh se odehrává v budoucnosti, v přelidněných, čím dál míň demokratických a čím dál víc byrokratických Spojených státech. Ty řeší populační problém obdobným způsobem jako současná Čína. Což se ale vůbec nelíbí hrdinovi povídky, dvanáctiletému chlapci Kimovi, který touží mít sourozence - navzdory tomu, že „prenatální vývoj" jeho dosud nenarozené sestry je z rozhodnutí příslušného úřadu „ilegální" a má být „přerušen". Kim téhle situaci čelí po svém - poněkud nestandardně - s vydatnou pomocí poněkud mimozemského nájemného vraha...

Povídka by měla vyjít v některém z jarních čísel sci-fi měsíčníku Ikarie.

Další povídky, co jsem přeložil, už letos v Ikarii vyšly. V čísle 1 povídka Hothouse Flowers („Skleníkové květinky") od Mika Resnicka a v čísle 2 Bernardo's House („Bernardova vila") od Jamese Patricka Kellyho. V březnovém čísle Ikarie by potom měla vyjít povídka Always od Karen Joy Fowlerové. Je to hodně zajímavě pojaté nové zpracování tradičního tématu nesmrtelnosti. Víc prozrazovat nebudu, jenom přidám malou ochutnávku:

...tehdy k nám ještě přijížděly spousty turistů, obzvlášť v létě. Táhly se k nám do hor v tom svém plážovém oblečení, barbecue za deset centů v jedné ruce a skepticismus ve druhé, jen proto, aby se vyptávaly, jak si můžeme být tak jistí, že nás bratr Porter opravdu učinil nesmrtelnými. Já se jim hlavně zpočátku snažila vysvětlovat, že k tomu, aby se člověk stal nesmrtelným, jsou zapotřebí dvě věci: je k tomu zapotřebí bratr Porter a je k tomu zapotřebí víra v bratra Portera. Kdybych si začala klást otázky, už bych postrádala jednu z těch dvou věcí, které jsou zapotřebí...

...všichni ostatní buď umřeli, a nebo odešli, takže teď jsem tady už jenom já. Poslední z nesmrtelných. Jediná stálá obyvatelka města Always. Přestěhovala jsem se do toho velikého sídla nahoře na úbočí a stala jsem se poštmistrovou - mimo jiné - kromě dalších věcí, o které se starám, abych město udržela v chodu. Jako poštovní úřednice dostávám od vlády plat a ještě další benefity - a dostávám i penzi - čehož stát bude litovat, pokud opravdu jsem nesmrtelná. Asi pevně věří, že nejsem...

www.valina.cz