Neaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnocení
 
 

Tajemství válečné fotografie.

Fotografie, kterou máte před sebou má zajímavou minulost. Při pátrání po neznámých dokumentech z konce druhé světové války jsem se náhodou dostal po internetu až na stránky genealogie našich bývalých  německých spoluobčanů, kteří byli v r. 1946 odsunuti  a skončili v Americkém Texasu. Spatřil jtajfoto1.jpgsem tam několik obrázků, které už zavál čas a ti co je vytvořili, už patrně zemřeli. Fotografie neměly žádná jména, ani autorů a chyběla i jména městeček, které zde byly zachyceny spolu s americkými vojáky. Proč o tom mluvím? Někdo by namítl, že jsou to jen nějaké válečné fotky a takových už jsme viděli dost. Omyl! Viděli jsme samozřejmě obrázky třeba z osvobození Plzně, nebo Prahy i dalších českých nebo moravských měst, ale jen několik fotek z  osvobození našeho tehdy německého pohraničí. Je to logické - po roce 1938, kdy se museli všichni občané české národnosti vystěhovat do středních Čech, zde byli už jen Němci a pro ně nebyl takovýto konec války osvobozením. Pro ně to byla porážka a tak americká vojska nikdo nevítal a ani nefotil!

Když první americké průzkumné jednotky vstoupily do městečka Hranice u Aše a pak do samé Aše (o Cheb už se pak tvrdě bojovalo) , někteří američtí důstojníci nechápavě kroutili hlavou. Jeden se obrátil na seržanta, jehož otec byl původem Čech s prosbou o vysvětlení, když místo vřelého uvítání se spoustou květin, jako ve Francii nebo v Holandsku, měli před sebou jen prázdné a tiché ulice a z každého okna visela bílá vlajka.

„Co se to děje seržante, proč se nám ti češi vzdávají, vždyť jsme přece spojenci?"

„ To nejsou Češi pane poručíku, ti se odtud museli už před válkou vystěhovat, to jsou sudeťáci!"

Při pátrání po tom, kde byla tato fotografie pořízena jsem s pomocí chodovských starousedlíků i podle toho, co jsem si pamatoval, mohl nakonec s jistotou říci, že tahle fotka je z bývalého náměstí v Chodově. Dnes už to zde vypadá jinak, ale přesto je možno podle několika domovních průčelí  poznat tehdejší Chodov. Jak mi řekl jeden místní znalec starého Chodova - „Je to na 100 % Chodov"! A tak se můžete konečně podívat na ty, kdo tohle naše město osvobodili. Za nimi v pozadí, je jen malý hlouček mlčících  německých obyvatel.

L.F.Nykl.