Ohře.

Řeka Ohře pramení v Bavorsku NSR pod horou Schneeberg v přírodní rezervaci Smrčiny. Pramen se nachází blízko města Weissen-Stadt (asi 35 km od Chebu). Až do Kadaně protéká kopcovitou krajinou, po průtoku Nechranickou přehradou vytváří četné meandry. Ohře je druhým největším levostranným přítokem Labe, do kterého se vlévá v Litoměřicích.

První provizorní vydláždění pramene bylo s jedním prostým kamenem a nápisem " Eger - Ohře - pramen 1850".  Dnešní vyztužení pramene z r. 1923  pochází z iniciativy města Cheb.  Dvanáct hrubých otesaných žulových kamenů uzavírá prstenec vývěru pramene. Čelní kámen je o něco větší, aby se udržel vzpřímený a ukazuje vedle jména "Cheb" i městský erb starého říšského města.  Ostatní kameny okolo pramene nesou jména míst, které k financování přispěly: Weißenstadt, Marktleuthen,  Kynšperk, Sokolov, Loket, Karlovy Vary, Rybáře, Klášterec, Kadaň, Žatec a Postoloprty.

Pod kvádrem z Klášterce nad Ohří, který pramen řeky vytváří, pokračuje Ohře na své 325 km dlouhé cestě. Vkusné provedení stavby vytvořila firma GRASYMA AG Wunsiedel, která nechala pramen oficiálně posvětit a  oslava se konala na 1. Svatodušní svátky roku  1924. 

Bezprostředně jižně od  pramene jsou zbytky pravoúhlého žulového bloku s dvěma kamennými kvádry a s dole uvedeným textem německé písně. 

Když hoch přišel k Ohři: 

"Ohře, mluv, kam se jdeš skrýt?"

"K Labi"  tiše hovoří,

"K Labi"  musím stále jít!".

Když přišel hoch k Labi,

odpověď  zní spoře;

Hromový hukot odpoví:

"Musím na sever do moře!"

Pamětní kámen Sudetských Němců odsunutých z vlasti stojí jen několik metrů stranou od pramene a oznamuje: 

"Vlny vědí, kam jdou.";  text pochází od spisovatele Erwina Guido Kolbenheyera a   kámen byl u příležitosti Chebského-zemského sněmu v r. 1955 zřízen firmou GRASYMA AG Wunsiedel z Bayreuthu. 

Pramen a jeho listnaté stromy kolem, jsou chráněnou přírodní rezervací. Jižně od Bílého kovářského mlýna (Weissenhaidermuhle) je na severním svahu Sněžných hor (Schneebergu),  prameniště "Staré Ohře".  Tam prý byl opravdový vlastní vývěr  Ohře,  teď nazývaný Cínový potok (Zinnbach)  a tam má svůj počátek.  Z pohodlnosti obyvatel, byl ale tohle lehčeji dosažitelný pramen. Ohře je řeka našeho domova Karlovarska i potoky, které do ní vtékají.

Řeka Eger (Ohře) protéká oblastí, přitéká z Elbogen (Loketského) panství z jihozápadu na severovýchod a teče dál na majetek Dalwitz (Dalovice). U mostu nedaleko  soutoku s Teplou, teče v  nadmořské výšce 184.75 sáhů.  (podle Hallaschka). Nedaleko na sever od města se spojuje s řekou Tepel (Topel),  které přitéká z jihu od panství Petschau (Bečova).  Později se dostane do nadmořské výšky 176.50 sáhů. Obě řeky jsou náchylné k velikým záplavám a občas zvláště Tepel (Teplá) má malý prostor pro širší rozpínavost, takže má důvod k náhlým a katastrofálním zátopám.  (Viz níže v historických zápisech.) Z levé strany řeky Eger (Ohře) přitéká (Chodau) Chodovský potok a potok (Rohlau) Rolavský.

Hlavní řekou kraje je Ohře, která přichází z panství Sokolov a vstupuje do přítomného prostoru.  Pak teče na východ a přetíná silnici i obtéká město od západu, jižní a východní stranou ve tvaru oblouku, pokračuje východním směrem,  pak obrací na sever a vstupuje do oblasti města Karlovy Vary, které dosahuje pod Tašovicemi. Ohře přijímá během svého toku do panství, po levé straně,  ze severozápadu, jednotlivé malé potoky: Od města Lokte  je to potok Loučky a od Tašovic Chodovský potok,  který  je vytvořen ze soutoku s potokem Zinisch (Cínový?) a Lochműhl (Dolinový)  a je posílen  pod Mírovou potokem Jimlíkov.  Všechny tyto potoky vtekly do oblasti panství. Na pravé straně je přítok do Ohře z opačného  města, je to potok Flut (Proud),  který vznikl z Schlaggenwaldu (Horní Slavkov)  nad Údolím a dále nahoře je potok Geyer.  V nich je bohatství mnoha druhů ryb, jako úhoř, candát, kapr, štika, parma a bělice a jsou velice citlivé oproti dnešku, kdy už jsou po velkou řadu let v potocích, které vytékají z četných šachetních hlušin a jsou nasáklé mnoha nerostnými látkami, s negativními účinky na ryby. Potoky z hor také obsahují mnoho skvě lých pstruhů.

Převzato hlavně z historie - J. G. Sommer (1847), "Kingdom of Bohemia", vol. 15, pp. 1-16
Z němčiny přeložil a přebásnil L.F.Nykl

(Obrázek – most v Lokti v r. 1840.)