Karlovarská zajímavost nedávných let, aneb - o čem se dodnes nahlas nemluvilo…

Hotel Thermal.

Tak je tu opět Filmový festival. Jestli vás zajímá pravda o tom co byl a jak vznikl, tady je část jeho historie, o které se dodnes mlčí.

Karlovarský filmový festival má prý 49 let. Ale odkdy se to vlastně počítá? Počítá se i to, že se musel na konci padesátých let střídat s Moskvou? Jeden rok ve Varech a další rok v Moskvě?

Některé ročníky byly vynechány a nikomu se neřeklo proč.

V roce 1945 a 1947 se začaly konat v Karlových Varech a Mariánských Lázních první nesoutěžní filmové přehlídky, které už se počítaly jako filmové festivaly?

3. MFF Karlovy Vary 1948 - Poprvé se konala soutěžní přehlídka a vítěznému filmu byla poprvé udělena Velká cena "Křišťálový glóbus", která se stala trvalou součástí karlovarského festivalu, i když se její podoba v průběhu let měnila. Centrem festivalu se stává karlovarský Grandhotel Pupp (dříve Moskva). Vítězným snímkem byl polský film Osvětim (Ostatni etap) režisérky Wandy Jakubowské. Cenu za režii obdržel americký režisér William Wyler za film Nejlepší léta našeho života.

6. MFF Karlovy Vary 1951

Poprvé zasedala mezinárodní porota, aby hodnotila snímky v soutěži. Předsedou poroty byl stejně jako v předcházejících a v řadě následujících letech profesor A. M. Brousil.

V letech 1953 a 1955 se festival nekonal.

Od poloviny padesátých let se ve festivalovém programu objevují filmy z tzv. třetího světa. Díky celosvětovému zájmu o tyto snímky a také jistému mezinárodnímu uvolnění přivítal festival mnoho významných tvůrců ze Západní Evropy, zejména Francie a Itálie. Prestiž festivalu se také zvýšila jeho zařazením organizací FIAPF mezi A-festivaly v roce 1956. Bohužel vzhledem k založení MFF v Moskvě a politickému rozhodnutí konat v tzv. socialistických zemích jen jeden "áčkový" festival ročně, byl karlovarský festival donucen střídat se v letech 1959 až 1993 s moskevským festivalem.

Sověti se snažili ovlivňovat i porotu, byly tu hlavně pokusy politických machinací a zásahy do odborné stránky festivalu. Tím pádem se festival v Moskvě a také v Karlových Varech stal pro mnohé filmaře nepřijatelným. Organizátoři karlovarské přehlídky si dělali reklamu hlavně v SSSR a to se jim zřejmě nevyplatilo.

Stále víc se ale ukazuje, že zatímco filmových festivalů je hodně, kvalitních filmů je poskrovnu. Československý film sice získával ceny v zahraničí, ale doma nebodoval. Protože se promítal jen na festivalu a dál se mezi diváky sotva dostal. V roce 1966 se dokonce ve Varech stalo, že hlavní cenu - Křišťálový glóbus si neodnesl nikdo a cena tak poprvé skončila v depozitáři.

Pamatuji si jako kluk, že jsme na sovětské filmy odmítali chodit, protože byly všechny stejné. Stejná hesla, samí čestní soudruzi a proti nim stáli zlí imperialisti s nenávistnou tváří plnou vzteku z toho, jak komunismus „vzkvétá“. Ve válečných sovětských filmech bojovali rudoarmějci proti německé přesile a vždy vítězili. Žádní ruští zajatci nebo Vlasovci neexistovali. V nejhorším případě gerojóvé umírali s otevřenýma očima a s výkřikem „Ať žije Stalin báťuška!“

Podle toho Američané a Angličané vůbec nebojovali, jen válečnou vřavou procházeli v kravatách a čistých uniformách a Němci se jim houfně vzdávali. Američané hrdinně neumírali jako Rusové, protože na ně Němci nestříleli a když tak omylem. O tom, že celý tento náš kraj osvobodili Američané se nesmělo mluvit (nás přece osvobodila Rudá Armáda) a když to někdo ve škole řekl nahlas, byly jeho rodiče zavoláni do školy, kde jim bylo vyhrožováno zatčením. Mluvilo se jinak ve škole než doma. Učitelé byli zbabělí nebo zfanatizovaní a my museli mlčet nebo jen přikyvovat.

Zpátky k filmům – jediné zahraniční filmy, které se sporadicky promítaly, byly z Francie nebo Itálie. Anglické nebo (nedej Bůh) Americké filmy se k nám nedostaly. Promítaly se jenom Sovětské heroické filmy, jako byly „Příběh opravdového člověka, Balada o vojákovi, Pád Berlína“ a desítky dalších.

Slavný hotel Thermál, kde vše dnes probíhá, je dodnes ostudou celého města.

Kvůli této "krabici od bot" (jak jsme od začátku tento hotel hanlivě nazývali), se úplně zplanýrovala celá krásná čtvrť, plná architektonických skvostných budov, od školy Komenského na kraji, až po secesní vinárnu na konci před domem I.P. Pavlova. Zmizela celá Chebská ulice s původní zástavbou z 19. století, včetně secesního domu Alice, Mattoniho vily, hotelu Pošta či Komenského školy. Stavbu tohoto monstra, provázel už od počátku chaos a nepřízeň osudu. Každému ctiteli památek, byla tahle výšková budova, která se měla snad stát novou dominantou města, trnem v oku. Podle lidské šeptandy, celý malér už začal tím, že Thermál měl mít ještě více pater, ale když se začaly dělat základy, narazilo se na prameny a Vřídlo by prý přestalo fungovat! Tak se muselo od větších základů ustoupit, přestalo se dál kopat a naspod se dala betonová podkladová deska. Díky tomu, že se geologický průzkum udělal ledabyle, termíny stavby se pak prodlužovaly a byly neustálé obavy, že se zničí prameny a tím skončí celé lázeňství v lázeňském městě. Tak se pak nakonec celý tenhle "úžasný" Thermal stavěl 10 let, od roku 1967-1977 a pořád nebyly peníze, protože se vždycky všechno rozkradlo. Tehdy se o tom nepsalo v novinách, ani nahlas se o tom nesmělo mluvit a tak se skoro každý den šířily mezi lidmi podivné zvěsti. Třeba to, jak jeden den přivezli křišťálové lustry, ale že ještě nebyla ani podlaha a omítnutý strop, tak je tam nechali venku v bednách a přes noc je někdo ukradl. A tak to snad bylo se vším. Mizely pseugotické kliky od dveří, barevná italská umyvadla, široké vany i drahá benátská zrcadla. Každou noc, si nějaké nákladní auto odváželo tento drahý materiál a vily úředníků v okolí města byly jako ze škatulky. Protože jsem bydlel nedaleko, chodili jsme se s kamarády dívat dírami v plotě ohrady, jak na stavbě dělníci hrají karty a házejí do řeky drahé dlaždičky, jako žabky. Dělali jsme si legraci z jejich organizace práce a říkalo se - že tam vždycky jeden dělník z nudy ohýbá hřebíky a  druhý je narovnává. Taková byla organizace práce a neschopnost mistrů. Z jedné strany budovy se stavělo a z druhé strany se už muselo opravovat. Když na jaře v řece Teplé stoupla voda, dostala se dovnitř hotelu odpadovými rourami, kde vesele zatopila sklepy a sklady. Protože to začala být čím dál větší ostuda, tak nahnali na stavbu vězně z Jáchymovského tábora „C“ Vykmanova . Jednoho dne se kolem stavby začal stavět vysoký plot s ostnatými dráty a vysoké dřevené budky v rozích. Napřed jsme si mysleli, že je to kvůli krádežím, ale ne. Bylo to pro mukly. Kolik jich zde díky neschopnosti stavitelů a pokusům o útěk zahynulo, aby se tam mohly dnes promenádovat po červeném koberci herecké veličiny, už nikdo neví. Všechny spisy byly zničeny! Muklové tu hrůzu nakonec dodělali a každý městský patriot se za ni dodnes stydí. Ohromit může jen svým vnitřním, dnes už i novým komfortním vybavením a leskem interiéru, ale architektonicky je to stále podobné bedně od margarinu. Pevně věřím, že se Thermál již dávno zbavil svých počátečních neduhů a dnes řádně zastává svou funkci mezinárodního hotelu, ale čeho se nemůže nikdy zbavit je, že sem svým venkovním vzhledem nepatří. Když nový hotel poprvé shlédli někteří turisté z tehdejšího Západu, tak se nechali slyšet, že do Karlových Varů jezdí hlavně za starobylou krásou města, aby unikli podobným panelákovým výtvorům. Jestli prý chceme do tohoto krásného města vecpat obří paneláky, tak oni raději zůstanou doma. Tohle prý tam mají taky. Mrzí mě to co se stalo, do školy Komenského co stála kdysi hned na kraji, jsem také chodil a do vedlejšího PDA (Posádkový dům armády), jsem se dostal jako mladíček občas na taneční zábavu (nedělní odpolední Čaje). Prakticky celá čtvrť byla kvůli této panelákové hrůze zplanýrována. Asi jsem věkem už příliš nostalgický a nechápu modernu - ale jedno chápu, že takováto budova by měla být umístěna na kraji města, aby nezakrývala krásný výhled na lázeňské město a na Imperiál a Dianu. Thermál se přes velké úsilí socialistických architektů, nikdy nestal hlavní dominantou města a to je dobře!

V jednom mezinárodním prospektu o hotelu Thermal v Karlových Varech se dnes mimo jiné dočteme:    

„The Hotel Thermal, built by the Communists and starkly modern in comparison with the rest of Karlovy Vary's architecture, is home to the only public outdoor pool, so it's a good place to visit.“

( Hotel Thermal, postavený komunistickou strnulou modernou, ve srovnání se zbývající částí Karlovarské architektury, má jediné venkovní domácí veřejné koupaliště, které stojí za to navštívit). L.F. Nykl.

Ještě je tu ale pár nesrovnalostí. Pomníček US Army s datem 5.května 1945 (Americká armáda se dostala do některých přilehlých částí města z Lokte, Chodova a Nejdku 7.května), je nesmyslně postaven na okraji parčíku hotelu Thermál. Místo, kde dnes stojí Thermál je v okupační zóně Rudé armády, která tam přikvačila pěšky a na vozících s koňmi zvanými tačanky, až 11.května 1945. Pátek 11.května 1945 – po příchodu Rudé armády do Karlových Varů, byla ujednána dohoda o zřízení demarkační linie "Chebský most" a výměně zajatců. Na jedné straně mostu (u Becherovky) byla Sovětská hlídka a na kraji Rybář Americká. Po pár dnech se celý předvoj Američanů stáhl k Jalovému vrchu nad Loktem a u Chebského mostu byla jen menší předsunutá hlídka.

Proto tam pomníček logicky nemá co dělat, jelikož demarkační linie byla až o 2 km dál na Chebském mostě, kde byla uprostřed mostu namalovaná bílá čára. Sovětská strana mostu měla na své kraji postavenou závoru, čímž se už od tehdy ukazuje na rozdělení Západ a Východ. Že by to byla první hraniční závora Studené války? Bylo mi docela smutno, když jsem slyšel jak pan Bartoška říká v televizi, že „Nebýt chátrajícího hotelu Thermál, nebylo by ani kde dělat Filmový festival.“ Pravda, Letní kino je po zničení dnes opět obnovené a kino Praha u Pasáže si převzala Becherovka. Ještě že je tu ten zakletý panelákový Termál!

Frank Nykl.