Ve Státní oblastní nemocnici v Karlových Varech bylo v roce 1950 zřízeno zvláštní vězeňské oddělení s 36 lůžky. Kapacita samozřejmě brzy nedostačovala, avšak k dalšímu rozšíření nedošlo.

Vězeňský špitál ležel v areálu karlovarské všeobecné nemocnice v jednopatrové zamřížované budově, nejstarší z celého objektu, která prý kdysi sloužila jako nevěstinec. Bylo to za původní branou, naproti kantýně nalevo. Vedly tam schody a na konci byla velká vězeňská mříž. V prvním patře byly tři světnice a ve třetí byl záchod. Všechno už bylo plné štěnic a blech. Ty si vězni přiváželi z  Jáchymovských lágrů.  Na oknech byly všude mříže. Útěkáře přivazovali za nohu k posteli ocelovým řetězem. Špitál měl svého velitele a asi pětičlennou ostrahu, nejprve ještě Sbor vězeňské stráže, od poloviny roku 1951 SNB, dva muklové tam dělali zřízence. Vozili z nemocniční kuchyně jídlo a pak ho porcovali pro vězně.

Lékařské vedení měl rovněž vězeň, v oněch časech německý primář Clar z Krnova, vynikající chirurg a slušný člověk. V roce 1955 byla uvedena do provozu vězeňská nemocnice v Ostrově, jež i podle svědectví muklů splňovala vysoké nároky na zdravotnickou péči. Lékařům-vězňům v Ostrově  např. bylo umožněno pracovat na koncepci preventivních prohlídek vězňů.

Takže vězení v Karlovarské nemocnici skončilo. Po likvidaci vězeňské nemocnice z toho udělali dole garáže pro sanitky a nahoře kanceláře. Dnes už nikdo neví, že tady něco takového bylo. Když vezli vězně na rentgen, nebo na operaci, popř. prohlídku museli na jiné oddělení nemocnice a s jedním vězněm vždy šli dva dozorci. Přesto se i odtud podařil útěk.

V r. 1966 jsem nastoupil do Karlovarské nemocnice a po zaměstnání jsem začal chodit na Zdravotní školu, kde jsem pak získal Diplom Nižžšího zdravotního pracovníka (dnešní forma Zdravotního bratra.) Dělal jsem na operačním sále chirurgie u prim Wachtfeidla kde operovaly tehdejší lékařské špičky, jako byl dr.Gruber, dr.Máj, dr Tauš (Urologie), prim Jadrný (Anestezie), dr. Král a další. Jednou, když byla větší pauza, se dr. Máj zadíval na mé tetování na ruce a řekl. „Jáchymov z nám dobře, byl jsem tam taky zavřenej." Ptal jsem se s údivem proč? A on mi řekl, že když tady v nemocnici ještě před lety fungovaly vězeňské cely pro nemocné a nebo pomlácené mukly, poznal mezi nimi svého kolegu ze studií. Ten prý simuloval zánět slepého střeva a tak ho s dr. Šaškem nechali přivézt, že ho budou operovat. Bachaři si dali zatím večeři a přestali ho hlídat. Vždyť byl v narkóze a jak by mohl utéct? Oběma doktorům se podařilo sehnat sanitku a jejich kolega v ní utekl. Měli kolem toho obrovské problémy, ale žádný úmysl jim prý nemohli dokázat. Až jednou, jim ten kolega z Německa poslal pohlednici, kde jim velice děkoval. Okamžitě je zatkli a pak šli do Jáchymovského lágru. Dr.Máj dostal pět let, ale za tři roky ho na amnestii pustili.

Nevím, jestli jsem to všechno odříkal přesně – už je to 47 let, snad mě doplní pamětníci (jsou li jací). Říkám jen to, co jsem slyšel. Dr. Máj už před několika lety zemřel v Německu v emigraci, takže mu nemohu dát láhev vína, kterou na mě v r. 1968 vyhrál. Byla to taková smutná sázka, sázeli jsme se toho léta, že k nám Rusové nevtrhnou a dr. Máj mi tvrdil, že Rusové nás jen tak nepustí, jsme jejich kolonie a chceme svobodu. To je podle nich zločin a za chvíli tady budou i s tanky. Měl pravdu, znal je a věděl co dokážou. Tyhle řádky jsou na Vaši památku pane doktore.

Frank Nykl

(Foto - Operační sál chirurgie Nemocnice Karlovy Vary v roce 1967. Zleva dr.Gruber – dr. Máj – uprostřed moje hlava a vpravo prim Wachtfeidel)

(Foto - Tamtéž ve stejnou dobu – vpravo dr. Gruber při jeho precizní a expresní appendectomii)

(Foto - Tamtéž i ve stejný rok. Vlevo anestezie dr. Král – vpravo nad žlučníkem dr. Gruber a v pozadí mezi sestrami já ve svých 23 letech.)