V prosinci 1972 jsem jako vedoucí trampské kapely „Pekelníci" dostal pozvánku od Karlovarského Svazu Hudebníků do jejich klubovny. To bylo tenkrát na Masaryčce (ulice Lidové armády) vedle Antikvariátu. Nevěděl jsem o co se jedná a také to nevěděli vedoucí dalších kapel, co jsme se tu sešli. Tak nám to řekli rovnou: „Za pár měsíců (v únoru 1973) se bude v Sokolově konat festival nazvaný „Politická píseň - Sokolov" a tak vás žádáme, abyste se toho taky zúčastnili.Kdo odmítne dnešní angažovanou tvorbu, nebude perzekuován, ale ani propagován. Těžko se vám bude pak shánět podium pro svá vystoupení a posluchače. Nakonec budete muset sami přestat pro nezájem publika. Prostě bude to váš neslavný konec.!"
Ani jedna trampská kapela, která spadala pod Karlovy Vary to nepodepsala a my Pekelníci jsme se také odmítli téhle šaškárny zúčastnit. Podepsali to jen lidovky, folk, dechovky a vážná hudba. Když jsem vycházel ven, zastavila mě paní Šestáková, vzala si mě stranou a řekla mi." Víte Láďo, my jsme to museli udělat, přišlo nařízení ze shora a tak se nezlobte. U vás je mi jasné, že pár let po invazi spojeneckých vojsk do naší země nebudete skládat texty a zpívat o lásce k Sovětskému Svazu. To jsem od vás ani nečekala a tak vám držím palce, ať ještě dlouho vydržíte."
Já jí podal ruku a tak jsme se rozešli. Jako „Pekelníci" jsme vydrželi ještě skoro 5 let.
Frank Nykl.